Child's Play | H.S.

21.

Tuhle krátkou kapitolku jsem dávala dohromady už několik dní, chtěla jsem aspoň něco vydat. Příběh bude stále pozastaven, ale s velkou pravděpodobností sem tam za čas vyjde nějaká kratší kapitolka, abyste věděli, že žiju. :D U psaní konce téhle kapitoly jsem si upřímně trošku pobrečela. :D

..., že se mi naskytne pohled na něco tak odporného.

Angela's POV

Táhl za sebou bezvládné tělo mladíka, jemuž ještě před malou chvílí bilo srdce, které nyní bylo probodnuté čepelí nože. Tím jak táhl jeho tělo za sebou, se na chladné zemi tvořila rubínová linie, linie krve. Nedokázala jsem odtrhnout pohled od toho nebohého chlapce. Z mého zírání mě vyrušilo obdivné písknutí vedle mě, svůj pohled jsem strhla na původce onoho zvuku, byl to blondýn sedící vedle mě, jehož jméno mi bylo vlastně doteď stále neznámé. Znechuceně jsem se na něho podívala. Odpovědí mi bylo pouhé pokrčení ramen, jeho kamarád nad tím pouze pokroutil hlavou a opět stočil pohled, stejně jako já, na tělo bez života, ležící na zemi. Nechápala jsem, jak ho mohl tak rychle najít, byl pryč snad pár minut. 

"Dám vám všem cennou radu, nedělejte stejnou chybu, jako ti před vámi... všichni dýcháte až moc nahlas," nerozuměla jsem tomu, proč nám to říká, prakticky nám teď pomáhal.

"Psychicky narušený člověk mi bude radit.. no to mě poser," se smíchem kroutil hlavou jeho kamarád. Osloveni, jejímž ho nazval, jej naštvalo, natolik, že se rychlým pohybem dostal za něho, držíc ostří nože u jeho krku. Rázem už nemel tolik odvahy a byl snad bledší než zeď nacházející se za ním.

"Když jsi tak chytrej a nepotřebuješ rady, jak ty říkáš od 'psychicky narušeného člověka', tak můžeš jít hned teď, vsadím se, že tě najdu dřív než jeho," pohodil hlavou směrem k onomu chlapci.

"Nech ho byt," vstoupil do toho blondýn" jdi radši 'lovit' mě," u slova lovit naznačil uvozovky. 

"Jak šlechetné... obětuješ se kvůli svému příteli, hádám," blondýn jednoduše kývl ve znamení souhlasu, "stejně chcípne, ale je hezké, ze chceš jeho smrt oddálit výměnou za svůj život... no budiž, jak si přeješ, dám ti dokonce šest minut za tvůj ušlechtilý čin a taky ti dovolím rozloučit se s tvými přáteli, až budeš připravený, tak za mnou přijď," opět němě přikývl.

"Bylo mi ctí poznat tak půvabnou slečnu jako jsi ty, bezejmenná dívko, doufám, že se ti podaří utéct a a zachránit se," věnoval mi plachý úsměv.

"A mě tohle jako neřekneš?" Nahodí pobavený úšklebek hnědovlásek.

"My spolu skončíme v pekle, kamaráde," zahlásí se smíchem a naposledy ho obejme, na mě se poté otočí a velmi tiše, tak abych to slyšela pouze já, zašeptá:

"Tohle je svět, ve kterém já nechci žít, ve kterém já nechci být," nechápala jsem význam slov a už vůbec ne důvod, proč mi tato slova řekl a zrovna mně, ale asi v tuto chvíli bylo zbytečné to rozebírat. Věnovala jsem mu poslední smutný pohled. Když se otočil, ukápla mi slza, která za sebou zanechala mokrou cestičku na mé tváři.

Doufám, že jste si užili tuhle kratičkou kapitolku! Budu ráda za každou hvězdičku, komentář či případné sdílení. Přeji všem hezké/ý ráno, odpoledne, večer!