Osudové setkání

19. Kapitola

Pohled Erena
Prosím chci ho už mít v sobě. No ale při poslední větě co jsem řekl. U ní se zarazil. Já též.

Pohled Leviho
Dobře ale on to kdyžtak dovolil. Pomalu ho začnu líbat. Z procítěné ho polibku se stal dravý a chtěný. Pomalu jsem ho začal svlékat. Wau..... on má tak krásné tělo. S polibky jsem se dostal na jeho krásný krček.Z něj jsem se přesunul na klíční kost kde jsi ho označil. Jo vím jsem sobec, když ale on jedinečný. Teď je už jen s jen můj. Dál jsem se dostal až k bradavkám o které jsem se staral jak nejlépe umím. Pak jsem začal svlékat též. Ten jeho pohled,který skenoval každý milimetr mého těla. Usmál jsem se.
Pohled Erena
Začal se svlíkat . A na to stačí říct jedno slovo . Wau. Takové tělo nemůže mít ani bůh. Ty svali....gr...už se nemůžu dočkat až si ho začnu značkovat. No v mém případě škrábat na zádech. Prosím chci už víc.
Pohled Leviho
Chce víc vidím mu to na očích. Dám mu prsty před tý dva lístky růží. Hned pochopil. Ta jeho preciznost ....Když jsem usoudil že už to stačí . Nahradil jsem prsty svým jazykem. Pomalu jsem přitom prsty kroužil kolem jeho otvoru. Malinko jsem se odtáhl a zašeptá mu do úst.,,hlavně se uvolni. Budu se snažit být něžný''. Jo mám to rád tvrdě, ale chci ,aby si to také užil. Vždyť to bude naše poprvé. Tím co nemají mozek jako Erwin myslím společné. Začal jsem ho znovu líbat a přitom mu strčil jeden prst. Líbilo se mu to. Vzdychl. Takže jsem na dobré cestě. Postupně jsem přidal druhý i třetí prst. To už po tvářích se linuli cesty malinkých slzyček,které jsem slíbal. Už to bylo v pořádku. Měl jsem v plánu už vyndat prsty, když jsem se dotkl jeho citlivého místečko. Vzdychl a propnul se v zádech jako luk.,,Takže tady''musel jsem si rýpnou a zopakoval předchozí činnost. Už opravdu jsem se neudržel. Rychle jsem vyndal své prsty a nasměroval jsem tam svou chloubu. Eren malinko znervozněl. Chápu to. Začal jsem ho líbat a přitom to něj pomalu pronikat. Když jsem byl v něm až po kořen počkal jsem, až si zvykne. Pokynul že už můžu tak jsem si po pomalu začel brát. Z pomalích přírazů se postupně měnili na hrubé a rychlé. Eren celou dobu vzdychá a škrábe mne na zádech.

Tady to končím. Vím že dlouho jsem nevydala další kapitolu, protože jsem neměla čas a hledala jsem inspiraci. Možná si myslíte inspiraci k čemu. No prostě jsem přemýšlela jak děj bude v budoucnu dál rozvíjet. Ups omlouvám se za dlouhé povídání o ničem. A pište co se vám na mém příběhu líbí a co se třeba může stát (jak si představujete jak bude pokračovat)

Vaše Kikinka900