My Bad Cop! [POZASTAVENO]

7. kapitola

Ráno mi zvonil budík v 6. Vůbec se mi chtělo vstávat. Po dlouhý době zase do školy. Vylezu znechuceně z postele a dojdu si do kuchyně udělat snídani. Udělám si rohlíky s máslem a šunkou a sednu si ke stolu. 

Po snídani jsem umyla nádobí a pak se vrátila zpátky do pokoje. Ze skříně jsem si vyndala černý,  roztrhaný džíny, bílí tílko a červeno-černou košili. Trochu jsem se namalovala a pak si připravila věci do školy. Ano. Neudělala jsem to večer. Kolem čtvrt na 8 jsem vyrazila ke dveřím. Když jsem byla obutá, přišel za mnou rozespalý Ben.

,,Kam jdeš tak brzo?"

,,Do školy."

,,Cože? Už?"

,,Ano."

,,Tak počkej. Já tě tam hodím. Jen se obleču."

,,Ne to je dobrý. Já se aspoň projdu."

,,Už jsem něco řekl. Po tom, co se stalo včera tě nenechám jít samotnou."

Teď už jsem mu nemohla říct ne. Měl o mě strach. Bylo to vidět v jeho hnědých očích. Slíbila jsem mu, že nikam nepůjdu než se obleče. Najednou mi začal zvonit mobil. Bylo to neznámý číslo. Nezvedala jsem to, jelikož neznámý čísla nezvedám. Za chvíli Ben přišel a my mohli konečně vyrazit.

Před školou jsem si všimla party namyšlených holek. Vůbec se mi tam nechtělo, ale musela jsem. Ben se se mnou rozloučil a já vystoupila ze stříbrnýho mercedesu. Všichni se na mě koukali. Dělala jsem, jakože tam nejsem, ale moc to nešlo. Ještě než jsem odešla od auta, zamávala jsem Benovi. Když jsem procházela vedle kolem tý party, začali na mě křičet. Nejvíc jsem slyšela Alex. Vůdkyni party.

,,Hej. Gerkhanová. Ulovila si starýho boháče?"

Já si jich nevšímala a radši dál pokračovala v cestě do budovy. Jenže mě zastavili a začali na mě znovu křičet.

,,Neslyšela si mě? Slušného chování tě tvoje maminka běhna nenaučila?"

,,Lauro nech mě na pokoji."

,,Ale. Holčička chce abychom ji nechali. Tak to ses šeredně spletla. Tebe nikdy nenecháme. Budeš stejná jako tvoje matinka. Vždyť už teď chrápeš s chlapama a to je ti teprve 16. Hodně brzo si začala. Potlesk couro."

,,Jo přesně Lauro. Teď si vystihla svoji budoucnost. Promiň, ale já nevím kdo tady spal snad se všemi kluky. Není jedinej kluk, se kterým bys TY nechrápala. Takže se laskavě neser do mýho života a radši začni řešit ten svůj."

Strčila jsem do ní a odešla do školy. Všichni se na mě dívali a dělali Ouu. Dost se mi ulevilo. Držela jsem to v sobě už hodně dlouho a tohle byl ten správný čas, abych to ze sebe dostala ven. Ve třídě jsem si sedla na svoje místo a připravila si učení na lavici. Dál se během školy nic nedělo.

*Po škole*

Za chvíli pro mě má přijet táta. Prý spolu pojedeme na oběd. Už se těším. Najednou v dálce vidím stříbrný BMW. Auto zastaví u chodníku a já v klidu nastoupím. 

,,Ahoj zlatíčko. Tak jak bylo ve škole?"

V hlavě jsem si říkala, jestli mu mám říct pravdu a nebo mu lhát. No můj mozek rozhodl jasně.

,,Ahoj tati. Ve škole to bylo super. Nic zvláštního se nestalo."

Chtěla jsem si nafackovat, ale nemohla jsem. 

,,Tak to je dobře. Jedeme?"

,,Jo."

Když jsme se rozjížděli, podívala jsem se směrem ke škole. Stála tam zase ta parta a koukala na mě, jako kdyby mě zabíjeli. Radši jsem se otočila a začali si povídat s tátou.

Po obědě jsme jeli na služebnu. Táta musí ještě něco vyřídit. Aspoň si popovídám se Zuzanou. 

,,Ahoj Zuzano."

,,Jé ahoj Nikol. Tak co, jak se dneska máš? Co škola?"

,,Ale jo jde to a škola taky. Nic zvláštního se neděje."

V hlavě jsem si normálně dávala pěstí. Proč jim sakra neřeknu pravdu? Proč jim musím pořád lhát? Pomozte mi někdo. 

Se Zuzanou jsme si povídali celkem dlouho. Ani jsem nevnímala kolik je hodin. Ještě se musím učit na zítřejší test, takže budu muset domů. Zavolám na Tátu jestli mě neodveze. Ten souhlasil. Rozloučila jsem se se všemi a vyrazila k autu. 

Před domem jsem se rozloučila s tátou. Bylo vidět že je smutný, protože nebydlím u něj, jenže  mě to takhle vyhovovalo. U Bena jsem měla prostor. U táty by mě 'otravovali' holky. A teď se musím soustředit na školu, jelikož budeme psát hodně testů. 

Odemkla jsem si dveře od bytu a konečně se vyzula z bot. Jaká to úleva. Hodila jsem batoh za dveře od pokoje a šla si udělat něco k jídlu, protože mám celkem hlad. Zalezla jsem si s jídlem do pokoje a začala se učit. Vůbec mi to do hlavy nelezlo. Ani nevím jak, ale usnula jsem u stolu nad učením. 

Tak jo. Je tu další kapitola. Takže doufám, že se vám líbila. Budu ráda za každý like a nějaký ten koment. Možná teď budu vydávat častěji kapitoly, protože teď mám docela i nápady. Tak semůžete těšit.