My Bad Cop! [POZASTAVENO]

10.kapitola

*O měsíc později*

Uběhl měsíc od doby, co odletěl Ben. Za tu dobu se toho hodně stalo. Začali mi velký prázdniny, táta má novýho kolegu, holky oslavili narozeniny a pár dalších věcí. S Benem si píšu každý den. Ani nevíte jak moc mi chybí. Po tváři mi najednou stekla slza. Rychle jsem ji utřela, aby si nikdo ničeho nevšiml.

Seděla jsem vedle Alexe. Vedle hnědovlasýho, modrookýho 'kluka', který měřil snad 2 metry. No dobře měl jenom 193 cm. Ale oproti mně to byl obr. Byl celkem hezkej. Líbili se mi ty jeho modrý oči. Pořád jsem se na něj musela dívat. Když se na mě podíval, otočila jsem rychle hlavu. 

,,Proč se na mě pořád tak koukáš?"

,,Já se na tebe nekoukám. Jak tě to napadlo?"

,,To vidím. Slepý ještě nejsem. Já vím že se ti líbím." ironicky se zasmál.

,,Tak to si moc myslíš. A jak si na to vůbec přišel?"

,,Červenáš se. Hodně. Takže to nezamluvíš." začal se smát.

,,Hele s tebou se o tomhle bavit nebudu."

,,Dobře. Já jenom říkám co vidím."

,,Hahaha. Moc vtipný."

Dál jsem to s ním neřešila, ale měl pravdu. Červenala jsem se. Sakra. Najednou k nám přišel táta. Sedl si k nám a začal něco řešit s Alexem. Asi nějaký případ. Moc mě to nezajímalo, proto jsem si radši dala sluchátka do uší a pustila si nějaký písničky. Po pár minutách mě vyrušil táta.  

,,Zlatíčko. My už půjdeme. Uvidíme se odpoledne. Ahoj."

,,Ahoj."

Dál jsem seděla na židli a dívala se, jak mizí za branou. Viděla jsem, jak se na mě Alex občas kouknul. Vůbec jsem to nechápala. Radši jsem sklopila hlavu zpět k mobilu.

*Odpoledne*

Odpoledne jsem se rozhodla, že si půjdu zaplavat do rybníka. Byl asi 20 minut od domova, což bylo super. Do tašky jsem si sbalila deku, ručník, pití a další věci. Andree jsem řekla, že jdu k rybníku, aby o mě neměla strach. Hodila jsem si tašku přes rameno a vyrazila. Dala jsem si sluchátka do uší a pustila si písničky. Cestou jsem se kochala krajinou. Po pár minutách jsem dorazila k rybníku.  Našla jsem si nějaký místo, kde jsem rozložila deku a k ní si dala věci.

Chvilku jsem plavala a pak jsem si lehla na deku. Všude bylo krásný ticho. Najednou jsem uslyšela křupání větví. Rychle jsem si sedla a rozhlížela se okolo. Nikde nikdo nebyl. Celkem jsem se bála. Najednou mi dal někdo ruku na rameno. Leknutím jsem sebou trhla a otočila se. Ulevila jsem si, jelikož to byl Alex. Kde se tady vzal?

,,Co tady děláš? Jak si věděl kde jsem?"

,,Andrea říkala že si šla k rybníku, tak jsem šel k rybníku."

,,Jen tak? Bez důvodu?"

,,Jeden důvod jsem měl."

,,Jaký?"

,,Tebe." a políbil mě.

Hned jsem se odtrhla.

,,Co to mělo znamenat?"

,,Co?"

,,Ten polibek?"

,,Chtěla si vědět, jaký jsem měl důvod přijít."

,,Co od toho jako čekáš? Že ti hned skočím okolo krku a začnu tě líbat?"

,,No jasně." a začal se smát.

,,Zapomeň!"

Zvedla jsem se a začala si balit věci.

,,Nikol. Počkej." chytl mě za ruku.

,,Co chceš?"

,,Promiň. Omlouvám se."

Koukal na mě smutným pohledem a já se na něj nedokázala dlouho zlobit. Docela se mi líbil a ty jeho rty byly sladký, ale já nemůžu chodit s tátovo kolegou. Vždyť je o 10 let starší. A co by na to řekli ostatní? Sakra. Při těchto myšlenkách jsem znovu chtěla cítit ty jeho sladký rty. Potřebovala jsem je. Nevím jak jsem to udělala, ale znovu jsem ho políbila. On mě chytil kolem pasu a přitiskl si mě blíž k sobě.  Když jsme se přestali líbat, dívali jsme se na sebe nechápavým pohledem.

,,P-promiň. Nevím co to do mě vjelo."

Nechápu proč jsem to udělala. Vždyť jsem ho za to seřvala a najednou jsem to udělala taky. Co se to se mnou děje?

,,Víš.. Když jsem tě poprvé uviděl, zamiloval jsem se do tebe. Vím. Zní to divně, ale je to pravda. Miluju tě."

,,Alexi. Ano líbíš se mi. Jsi fakt pěknej a tak, ale my spolu být nemůžeme. Vždyť jsi o několik let starší a navíc jsi tátovo kolega. Co by na to řekli ostatní?"

,,Názor ostatních nám může být ukradený. Hlavní je, že bychom byly spolu šťastný. Nikol. Miluju tě a chci s tebou být."

,,To nejde Alexi. Promiň."

Vzala jsem si tašku a vydala se rychlou chůzí domů. V hlavě se mi honili myšlenky. Co se to právě stalo?

Doma jsem si zalezla do pokoje a zamkla se tam. Lehla jsem si na postel a dívala se do stropu. Stále jsem přemýšlela nad tím, co mi Alex řekl. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že Alexe asi taky miluju. Už od začátku se mi nehorázně líbil a chtěla jsem s ním něco mít, ale pořád jsem si to nechtěla připustit. Až teď. Do háje. To nejde. Já s ním nemůžu chodit. Najednou někdo zaklepal na dveře.

,,Nikol. Jsi v pořádku?"

Byl to táta. Teď jsem si uvědomila, že jsem vtrhla do baráku a ani jsem je nepozdravila. Sakra.

,,Jo tati. Jsem v pořádku. Jen chci být chvíli sama. Pak za vámi přijdu."

,,Dobře."

Když odcházel, slyšela jsem ho jak volá  ,,Ahoj Alexi. Co ty tady?"

Co ten tady dělá? Radši jsem nevycházela z pokoje. Nechtěla jsem ho vidět. Sice mě volala Andrea ať jdu dolů, ale já ji vždy odpověděla že nechci. Po dnešku fakt ne. Znovu jsem si lehla na postel a začala přemýšlet. Čím víc jsem na to myslela, tím víc jsem se do něj zamilovávala.

Po půl hodině jsem se konečně rozhodla jít dolů za nimi. Viděla jsem Alexe jak sedí na gauči. Povídal si s tátou a holky seděli vedle něj. Cítila jsem na sobě jak na mě pořád kouká. Já si ho radši nevšímala.

,,Děje se něco Nikol?" zeptala se mě Andrea když viděla, jak se tvářím.

,,Ee co? Ne. Nic se neděje." musela jsem ji zalhat.

,,To vidím. Co se děje?"

,,Opravdu se nic neděje."

Vzala jsem si jídlo a šla si sednout ven k bazénu. Najednou přiběhli holky. Obě skočili do bazénu a voda, která stříkala všude, doletěla až na mě.

,,Promiň." obě se mi sborově omluvili.

*Večer*

Alex tu byl až do 8. Celou tu dobu jsem s ním nepromluvila ani slovo. Ani jsem ho nepozdravila na rozloučenou. Zalezla jsem si do pokoje a tam v klidu usnula, i když jsem měla v hlavě tolik myšlenek.

Tak jo. Je tu další kapitola. Jste rádi? Vím že jste.😂Snad se vám líbila. Předem se omlouvám za chyby.😅 Pokusím se co nejdřív vydat další kapitolu. Ale nwm kdy to bude. Snad brzy.