Uplynulo pár dní od té doby co Týna prožila nepěknou věc se Štěpánem. Nechtěla to říct Jankovi, protože mu slíbila že se s ním o Štěpánovi nebude bavit. Ale stala se nepěkná věc. Týna šla do obchodu kolem domu Vackových. Když se najednou ze dveří vynořil Štěpán.
Š: ahoj kočino !
T: nazdar...
Š: kampak?
T: do obchodu, kam jinam.
Š: do obchodu? A co třeba za mnou? Už se mi po tobě ty tři dny stýskalo. Pojď, něco ti ukážu.
T: Štěpáne dneska ne!
Š: ne?! Tak to ještě uvidíme!
A popadl Týnu za ruku. Snažila se mu vyvléknou, ale přece jen měl větší sílu. Přitáhl Týnu až dovnitř, do domu. Zamkl za nimi dveře, aby Týna nemohla utéct. Dotáhl ji až k posteli. Týna se bránila jak jen mohla ale nešlo to. Štěpán ji strhl oblečení a spodní prádlo. Sobě taky. Týna nechtěla spolupracovat, ale na to byl Štěpán očividně připraven. Ale hodně drsně. Měl u sebe nůž. Týna věděla že Štěpán jde přes mrtvoly a tak to radši neriskovala. Hned si hrál se všemi jejími končetinami. Líbal ji všude kde jen mohl. Na krku ji udělal hrozný cucflek . Týna už ani neměla sílu se bránit. Vyhrkly ji slzy z očí. Štěpán do ní vnikl a tím to skončilo. Potom po ní hodil oblečení a dodal.
Š: jestli ještě někdy budeš tak příšerná jako dneska tak si mě nepřej!
A dal ji facku. Týna se rychle sebrala a běžela na statek. Nechtěla nikoho potkat. To se ji ale nepovedlo. Na chodbě u svého pokoje potkala Janka. Byla celá ubrečená čehož si nešlo nevšimnout.
J: Týno? Co se ti stalo? Proč brečíš? A kde máš ten nákup?
Na to šle Týna nebyla schopná odpovědět. Utíkala dál do svého pokoje. Tam se zamkla a padla na postel.
