Seděla jsem na lavičce před kostelem, který se nacházel v historické části města.
Hustě sněžilo a mráz mě nepříjemně štípal do tváří. Většina lidí na mém místě by se asi zvedla a šla co nejrychleji do svých domovů, zvlášť kdyby byly vzdálené jen pár metrů, jako je ten můj. Ale mně bavilo sledovat dění na náměstí, které v zimě vypadalo ještě kouzelněji než kdy jindy a nechávat se unášet proudy vlastních myšlenek a vzpomínek vyvolávajících vlny nostalgie.Dělávala jsem to takhle od jisté doby docela často.
Najednou mě to všechno začalo tak nějak uspávat. To bych si asi neměla nechat líbit. Párkrát jsem zamrkala, abych se co nejrychleji probrala a aby pak mohl následoval nelítostný návrat do kruté reality.
A taky že následoval...už byla tma! Cože?! Jak dlouho jsem tady seděla? I když by mě to vážně zajímalo, už se to asi stejně nedozvím.
Tak jsem se rozběhla rychlostí světla domů. A nebo jsem se o to aspoň pokusila. Nohy se mi podlomily, dopadla jsem na zledovatělé dlažební kostky a se značnými problémy se zvedla a klopýtala domů.
****************************
Otevřela jsem dveře od skromného bytu a hlasitě křikla "Ahoj, jsem doma!" Žádná odpověď. Jen ozvěna mého vlastního hlasu. V ten moment jsem si začala na vše vzpomínat. Všechna ta bolest byla zpátky. Vlastně už tu nebyl nikdo, kdo by odpověděl, nikdo, kdo by mě postrádal kdybych tam venku zůstala. Po tvářích mi začaly stékat slané slzy a já se sesunula dolů po vchodových dveřích.
Ahoj všichni, tady je můj první pokus o napsání něčeho (čehosi xp). Příběh této povídky mám už zhruba rozmyšlený a tahle část je taková rozjížděcí, ale v dalších dílech by se to mělo trochu no prostě by to mělo být zajímavější a měla bych velkou radost kdyby tuto povídku četl aspoň jediný člověk...takže jestli ji někdo čte prosím komentujte ať vím co zlepšit :*
ČTEŠ
Elizabeth
РазноеZačalo sněžit, což mě vyrušilo z premýšlení. Vážně nesnesileně mrzne. Chce se mi spát. Víčka se mi samovolně zavírají. Už je to tady. Konec. Konec všeho. Nikomu chybět nebudu. Takhle to skončit nemělo. Měla jsem zemřít jako bohatá a uznávaná dívka...
