Elizabeth

Part 4

Sedím u kulatého stolu v obývacím pokoji. Přede mnou leží učebnice, jejichž obsah se snažím naučit, protože to poslední co bych chtěla, je propadnout u zkoušek. Ale prostě to nejde, v mém mozku není místo na absolutně zbytečné informace. Navíc se nedokážu na nic plně soustředit, protože mě zaměstnává pošilhávání po telefonu. Jsem tak naivní, asi vážně čekám že mi zavolá.
Najednou se na obrazovce mobilu objevila zpráva: Dnes večer v 18 sraz před obchodním centrem.No to bylo sice super, ale já čekala spíš otázku a ne větu oznamovací nebo spíš možná dokonce rozkazovací!?Aprávě teď jsem se přistihla při velice zvláštním výrazu: i přes mé nesplněné očekávání jsem se dementně usmívala. No ale co, můj milostný život by se měl krmit, dokud bude moct hladovět... Na hodinách právě bylo čtvrt na šest a obchoďák byl odsud dvacet minut. Zavřela jsem učebnici matiky, rychle přeběhla do mého pokoje ke skříni a vzala si z ní své nejlepší oblečení: modré džíny, pletený šedý svetr a černou bundu. Pak následovala strastiplná cesta do koupelny, při které jsem zabrkla o práh a zděšení při pohledu do zrcadla. Co nejrychleji to jde na sebe naplácám různé šmínky, ale i tak to zabere dost času. Výsledek byl poměrně uspokojivý. A následuje pohled na hodinky. Za deset minut tam mám být! Rychle vyběhnu z bytu a celou cestu běžím, ale to bych nebyla já, kdybych sebou nepraštila na zem. A to už jsem tam skoro byla. "Ještě mě ani pořádně nezná a už mi leží u nohou!" řekl pobaveně ten neznámý. Celá jsem zrudla a podívala se mu do tváře. A právě v ten moment kdy už jsem skoro stála to podklouzlo jemu. "Ještě mě ani pořádně nezná a už mi leží u nohou." Prostě si tuto větu nemůžu odpustit a dám si pozor, aby zněla dostatečně výsměšně. "Neopakuj!" střelil po mně vražedným pohledem. "Ale opakování je matka moudrosti!" objasnila jsem mu, on se jen ušklíbl a táhl mě směr nákupák.
"A jméno?" zvednu obočí. Zoufale se na mě podíval: "Miles." Cože?! "Ehm, Mi co?" "Miles." zopakoval klidně, asi už byl na otázky tohoto typu zvyklý. "Aha" přikývnu. "A celé jméno?" podle jeho výrazu se chvíli zdá, že to už bylo moc otázek najednou, ale asi ne: "Miles Teller a ty?" Řeknu první co mě napadne: "Já ne." Protočil oči a nasadil takový ten pohled typu: Já čekám! "Elizabeth Shay." a pohled: Já čekám vystřídal takový, kterému by se dalo říkat: Hodná holka.
Naše dosti trapná konverzace: Řekni jméno byla u konce (konečně!) a tak přišla další s názvem: Co chceš k Vánocům? a samozřejmě se ptal on a já absolutně nevím co mu na to odpovědět, jako je to milé, ale já nemám na dárek pro něj.

Díl je pro mojí Bajušinečku <333 A jinak na straně máte písničku, kterou nazpívala Ellie Goulding (naše Elizabeth :*) pro film Divergence, ve kterém jsme mohli vidět Milese jako Petera, tak mi k tomuhle dílu tak nějak seděla :*