Elizabeth

Part 2

Už byla sobota a od té doby co před měsícem zemřela má milovaná matka při autonehodě se mi svět hroutil přímo před očima.Svého otce jsem nikdy nepoznala a neměla jsem žádné sourozence.A když už se zdálo že to nemůže být horší bylo to mnohem, mnohem, mnohem horší...

Přišly faktury za všechno možné i nemožné.Také jsem dlužila za nájem, neměla zaplacené školné a protože mi už bylo osmnáct měla jsem to všechno na krku.

Blížily se Vánoce, které jsem měla tolik ráda, ale jelikož ty letošní nejspíš strávím pod mostem a sama, nemám z toho moc velkou radost.

A teď bohužel z toho všeho vidím jediné východisko musím si najít práci, což

znamená že budu muset odejít ze školy a to je mi líto, protože mám dobré studijní výsledky, ale to je mi stejně na nic když nemám peníze.

Ale dneska je sobota tak toho stejně moc nevyřeším.

Vzala jsem si z věšáku bundu a zamířila k mé oblíbené lavičce.Což, je docela ironické, spíš bych si měla užívat teplého bytu, protože venku pak budu moci být jak dlouho jen budu chtít.

****************************

Seděla jsem ve svém pokoji a netrpělivě poklepávala nohou do koberce ze kterého vyskakovala malá zrnka písku.Nechápu kde se tady vzala, ale připomělo mi to že jsem zapoměla vyluxovat a jestli to mamka zjistí tak zrovna natšená nebude.Najednou jsem uslyšela zvuk zvonku.Už my sice bylo sedmnáct, ale v tomhle ohledu jsem se chovala pořád jako malé dítě.Vyběhla jsem z místnosti rovnou do obýváku ke stromku.Mamka tam už byla a usmívala se.Dneska jí to vážně slušelo, ale řekla bych že jsem taky nevypadala nejhůř.Ale to hlavní bylo že v pokoji bylo zhasnuto jen světýlka na stromečku krásně svítila a pod ním bylo spoustu dárků.Vrhla jsem se k nim a začala trhat papír jako zběsilá.Pane bože! Letos to byly ty nejúžasnější dárky! Kufřík s líčidly, kulma, nějaké oblečení, parfém a spousta jiných maličkostí.Vím že by to asi neudělalo radost každému, ale já po všech těch věcech tak toužila!Teď jsem se však zaměřila na osobu, kterou jsem nutně potřebovala obejmout:"A teď mám já něco pro tebe!" doslova jsem tuto větu vykřikla.Strašně ráda dávám lidem dárky, ale pro nedostatek přátel jsem si to musela šetřit pro mamku."Nemáš si dělat škodu Ellie!"usmála se a já musela taky (její úsměv byl vysoce nakažlivý).Jen jsem zakroutila hlavou na znamení nesouhlasu a vytáhla z kapsy krabičku převázanou červenou mašlí...

****************************

A najednou jako bych se probrala ze sna.Seděla jsem na strouchnivělé lacičce.Foukal studený vítr.A kam až oko dohlédlo nebylo živáčka.Byla jsem na ulici úplně sama.Měla bych si pomalu začít zvykat...

Tak další část ještě dneska, protože mě to psaní nějak chytlo a jsem šťastná, protože to čte jedna čtenářka...Díky Teri :* (ale to neznamená že bych neměla radost kdyby vás to četlo víc xp)