Elizabeth

Part 6

Po chvíli, když už představení pro celé nákupní centrum skončilo, jsem se vydala směrem k Milesovi. Na tváři měl ten svůj typický úšklebek. Tvářil se takhle skoro pořád, jen když viděl svoji ex s jiným klukem, vypadal jako malé dítě, kterému na zem spadlo lízátko.

"Tak jak se ti líbil dárek k Vánocům?!" nastínila jsem mu velice nenápadně, že vlastně už nemá nárok na jiný hmotný dar. Ale stejně ode mě asi nic pod stromečkem nečekal, byl přece obeznámen s mou finanční situací.

"Nic lepšího jsem si snad ani nemohl přát." zasmál se. A pak pokračoval ve svém monologu, ale popravdě ani nevím o čem mluvil. Byla jsem úplně někde jinde.

Zase se mi vracely všechny vzpomínky. Vzpomínky na jedinou osobu, která mě vždy podržela v nejhorších chvílích. Nedovolila mi tvrdě narazit, spadnout na zem, nedovolila mi poznat jak krutý život opravdu je. Mám ji za to opravdu ráda. A sebe nenávidím za to jak nedokážu bojovat. Nedokážu se postavit na vlastní nohy. Nejsem jako ona. Jsem slabá a nedokážu s tím nic dělat. Tedy aspoň ne teď.

Pár dní po smrti mé matky jsem si přála poznat někoho, kdo by byl jako ona. Někoho, kdo by mě bránil a podporoval, ale pochopila jsem, že už nechci být na nikom závislá.

"Nechceš na chvíli bydlet u mě?" prolomil Miles ticho větou, která mě, mírně řečeno zaskočila.

"C-co?" vykoktala jsem.

"No říkala jsi, přece, že nemáš kde bydlet, ne?"

"To jo ale nemyslím si, že ..." chtěla jsem něco namítnout, ale on mě nenechal domluvit: "Já vím, že si myslíš, že je to špatný nápad, ale na pár dní bys mohla zůstat. Jen, než bys našla nějaké řešení, jak z toho všeho ven."

"Jsi milý a já si toho vážím, ale skoro tě neznám a navíc se už chci postavit na vlastní nohy. Jsem připravená na to co má přijít."

"Ellie, umrznout někde venku neznamená, že si samostatná."

To co řekl bylo logické, ale to jak každé slovo dramaticky odděloval bylo směšné. Navíc já se prostě neodsťehuju ke klukovi, kterého neznám a vidím ho podruhé v životě. Radši umřu, než být znovu na někom závislá. A co kdybych si ho oblíbila a pak ho ztratila? Prožívat znovu tu bolest? Jen při pomyšlení na to, čím bych si musela projít, mi bylo zle.

Když jsem o tom všem tak přemýšlela, najednou jsem měla pocit úplné nepotřebnosti. Prostě najednou jako bych měla tolik problému, že se v nich začínám topit. Nemůžu dýchat. Zbíjí mě to. Z očí se mi začaly valit slzy. Prostě mě nenapadlo nic lepšího než utéct.

***
Tak a máme tu po dlouhé době další díl. Hrozně moc se omlouvám za chyby. A tuto část bych chtěla věnovat PrettyFix za vote, které mi vážně udělaly radost. Jinak další věc, která mě vždy potěší jsou komentáře. Tak prosím komentujte. Děkuju Florriexoxo