Vlci z ulice - Počátek

Západní Čtvrt

„Vítej v západní čtvrti.“ Řekl mi, když jsme přišli do jisté části Beacon Hills. To bylo poprvé, co jsem tu byl. Otec mi vždycky říkal, abych se těmhle místům vyhýbal.
„Tamta.“ Řekl a ukázal na prostřední a největší ulici, že tří možných cest na rozcestí. „To je naše ulice. Říká se jí Divoká. Příhodný název, co?“
Uchechtl se.
Jo. Byl to příhodný název, na ulici plnou vlkodlaků.
Vykročili jsme. Rozhlížel jsem se po okolí. Takže tohle měl být můj nový domov. Přežiji tady?
„Jako všechny vlkodlačí smečky, i my máme nepřátele. Lovci, futrálníci, zapadlí, fízláci a policajti, samozřejmě.“ Řekl.
„Futrálníci?“ Vyhrkl jsem.
„Ach promiň. Pořád zapomínám, že nic nevíš. Vysvětlím.“ Řekl.
„Naše smečky mají názvy dle toho, kde žijí. Slyšel jsem, že normální smečky mají názvy dle toho, kdo je vede. Tak to u nás nefunguje, jelikož post alfy je tu hodně nebezpečná a často měněná pozice. Abys mohl být alfa smečky, musíš zabít předešlého alfu, takže moje bety na mě často útočí s cílem dostat mě do díry. Chtěj' abych natáh' brka, víš?“
Přikývl jsem. To jsem chápal. Sám jsem měl v úmyslu se snažit o post alfy. Bylo dobré vědět, jak.
„A jelikož se alfa smečky často mění, není vhodné, aby smečka nesla jméno alfy. Proto máme názvy dle ulic, ve kterých žijeme. My, jsme divocí, jelikož žijeme na Divoké ulici. Futrálníci žijou u hřbitova. Centrální jsou v centru města. Fízláci kousek od policajtů, zapadlí... Doufej, že se k nim nikdy nedostaneš. To jsou ti, které žádná smečka nechce. Smečky se rvou mezi sebou o území. Futrálníci se rvou s námi o naši ulici, my se rveme s centrálními. Jde o možnosti si vydělávat a přežít. Vlkodlaky totiž moc lidí zaměstnávat nechce.“ Řekl.
Chápal jsem. Taky by se mi moc nelíbilo mít stvoření s tesáky za zády.
Procházeli jsme ulicí. Ozvalo se hvízdnutí. Byl to nějaký chlap, tak o tři roky starší, než já.
„Hezkej úlovek, Philipe.“ Ozvala se černovláska, stojící kousek před námi.
Byla nádherná. Asi jsem se zamiloval. Doufám, že mi Lydia odpustí. Teď už jsme se k sobě stejně nehodili.
„To není úlovek, Marry.“ Zavrtěl hlavou Philip.
Zůstala zírat s otevřenou pusou.
„Nová beta?“ Ozvala se další dívka.
„Přesně tak, Maddie.“ Přikývl můj alfa.
„Kolik členů vlastně má tvoje smečka?“ Zeptal jsem se.
Usmál se. „Něco přes sto.“
Vykulil jsem oči. Tolik?! To nebylo možné.
„Říkal jsem ti, že jsme jiní, než normální.“ Řekl.
Potom se zastavil u chlapce, který vypadal mladší, než já, který vyklepaně seděl u zdi.
„Hej, Echo.. Klídek. Nikdo ti neublíží.“ Řekl Philip a dřepl si k němu. „Někoho jsem ti přivedl. Myslím, že byste mohli být dobří přátelé.
Chlapec - Echo - pomalu vzhlédl a zadíval se na mě zelenýma očima.
„To ho teda dáváš k tomu pravému. Vždyť se z něj podělá strachy!“ Smál se chlap kousek za mnou.
Otočil jsem se a zařval. Nebylo hezké se někomu smát jenom proto, že měl strach. Nesnášel jsem to.
Philipovy bety na mě zůstaly hledět.
„Celkem si troufá, na nováčka.“ Řekl on. „Co kdybych mu dal pořádnou -“
Moje pěst vyletěla a zasáhla ho do obličeje. Slyšel jsem křupnutí jeho nosu.
„Ty malej!“ Zařval on a vrhl se na mě.
Trošku jsem v tom zápalu zuřivosti nevnímal, co dělám. V dalším okamžiku drápy na mých rukách projely jeho hrdlem. Vystříkla na mě krev a pokryla mě od hlavy až k patě. Muž s chroptěním sletěl na zem, kde se chvíli cukal a pak znehybněl.
Philip na mě zíral s otevřenou pusou. Pak se, ale pousmál.
„Brzo budeš mít na to, abys byl alfa.“ Zašeptal tak, že jsem ho téměř neslyšel.
Potom vstal. „A takhle probíhá výměna názorů. Gratuluji ti. Právě ses oficiálně stal Divokým.“
Moje oči se stočily k betě, pro kterou jsem právě zabil. Někoho mi velmi připomínal... Ten Echo...