Vlci z ulice - Počátek

Lov

Marry mě táhla za sebou. Přišli jsme téměř na kraj ulice a skryli se za kontejnerem.
„Hej, Marry, co to-“
„Pšt!“ Přerušila mě. „Už jdou.“
Hned na to jsem uslyšel smích. Strhla mě dolů, abych se přikrčil.
„Říkám ti, že to klapne.“ Ozval se klučičí hlas před námi.
„Nikdy si s tebou nevyjde.“ Vrtěl hlavou druhý.
„Ale ano. Vsadíš se? O zítřejší oběd.“ Řekl.
Já je znal. Jmenovali se Mike a George. Chodili do stejného ročníku, jako já. Hráli lacross.
„Připrav se..“ Zasyčela Marry a její oči se zeleně rozzářily. Odhalila drápy.
„Co chceš dělat?“ Zeptal jsem se.
„Není to jasné, pako? Chci si kousnout. Musíme se živit.“ Zavrčela.
Než jsem stačil říct cokoliv dalšího, vrhla se vpřed a strhla George dolů. Podřízla mu hrdlo. Sevřel se mi žaludek. To bylo nechutné. Nemohl jsem uvěřit, že právě zabila člověka. Mike vyjekl a dal se na útěk. Nemohl jsem se hnout.
„Stilesi!“ Zařvala na mě Marry. „Nesmíš ho nechat utéct! Ulov ho, jinak to nahlásí!“
Nemohl jsem. Mike křičel a utíkal. Nebyl jsem schopný donutit své nohy k pohybu. Potom k mému nosu zavanul pach čerstvého masa. Sbíhaly se mi sliny.
„STILESI!!“ Zařvala Marry.
Nechal jsem svou vlkodlačí stránku, aby vyšla napovrch. Zavrčel jsem a rozběhl se za utikajícím spolužákem. Bývalým.
„Pomoc!!“ Zakřičel Mike. „Pomoc!!“
Vyskočil jsem do vzduchu a přistál přímo před ním. Zařval jsem. Viděl jsem, jak začal couvat. Třásl se. Zakopl a spadl na zem.
„Prosím.. Ne.. Prosím!“ Brečel.
Marry mě sledovala. Viděl jsem ji, jak pustila Georgovo tělo. Udělala krok ke mně. Hádal jsem, že si myslela, že to nezvládnu.
„Prosím..“ Šeptal Mike.
Pouliční lampa osvětlila můj obličej. Viděl jsem, jak vykulil oči. Poznal mě. Zvedl jsem ruku s drápy vzhůru.
„Sti-“
Moje drápy prořízly jeho hrdlo. Zachrčel a zhroutil se k zemi, kde se chvíli cukal a pak znehybněl. Podíval jsem se na svou ruku, pokrytou jeho krví.
„Zabil jsem...?“ Zašeptal jsem.
„Nezabil.“ Zavrtěla hlavou Marry. „Ulovil.“
Třásl jsem se. Pohladila mě po vlasech.
„Vedeš si dobře. Já se při svém prvním lovu pozvracela.“ Usmála se. „Znal jsi je, že?“
Přikývl jsem. Nebavili jsme se spolu. Ne často. Stále to, ale byli mí spolužáci.
Dřepla si a udělala mu díru do hrudi. Vyrvala jeho srdce a podala mi ho.
„Na. Sněz to. Uleví se ti.“ Řekla.
„Ale-“
„Věř mi..“ Řekla.
Vzal jsem si tedy od ní nabízený orgán a začal jíst. Měla pravdu. Po chvíli mi bylo líp. Když jsme dojeli, odtáhli jsme těla na skládku.
„Vždy je sem dáváme.“ Řekla.
„Hej, Marry.. Můžeme jít do lesa?“ Zeptal jsem se a ukázal na les za skládkou. Přikývla. Moc jsem toho nesnědl. Došlo mi to odporné. Po chvíli jsem mezi stromy spatřil pumu. Tiše jsem se skryl za strom a v momentě, kdy to nejméně čekala.. Zaútočil. Chvíli jsem se s velkou kočkou rval, uštědřila mi pár pěkných ran, nakonec se mi však povedlo vylézt jí na hřbet a zlomit jí vaz. Zakousl jsem se do masa. Chutnalo líp. Když jsem měl dost, vstal jsem a podíval se na Marry. Rozesmála se.
„Takže vegetarián, huh?“ Smála se.
„Cože?“ Zeptal jsem se.
„Máš radši zvířata. Takovým vlkodlakům říkáme vegetariáni.“ Rozesmála se.
Její zvonivý smích mi připomínal Lydiu. Cítil jsem, že ji začínám mít rád.
„Pojď.“ Řekla a natáhla ke mně ruku. „Myslím, že Philipa to bude zajímat.“
Následoval jsem ji. To jsem však netušil, co mě bude čekat následující noc. Ta věc, totiž kompletně změnila můj dosavadní život...