Jednodílovky by LM1520

Pátek čtrnáctého (ehm, asi radši 18+)

Takový rychlonápad po Valentýnu :) Pokud máte Valentýn rádi, asi to radši nečtěte, není to zrovna veselá povídka... 
Užijte si to :)
(Ano, vím, že už je víc jak měsíc o Valentýnu, ale nějak jsem se nemohla dostat k tomu ji dopsat 😅)
PS: Děkuji za každou hvězdičku, přečtení a komentář! :D

Věnováno @MiriaPol jako poděkování za komentování, snad se bude alespoň trochu líbit :)

Lucy ~ Lake Malawi

Pátek 14.2. je mnohem horší, než jakýkoliv jiný pátek 13. Věřte mi.
Osamělé dušičky se mnou určitě budou souhlasit.
Ale musím říct, že letos, letos to byl můj prozatím nejhorší 14. únor...

***

Opustil mě. Nechal mě. Jak si to mohl sakra dovolit zrovna v Den zamilovaných?! Vždyť jsme si vyhradili celý tenhle den na to, abychom mohli být spolu! Já nešel na přednášky, on neměl jít na brigádu. Ne, místo toho mi jen zavolal, aby se se mnou rozešel a říkal mi pitomé výmluvy.
Že prý ,,si nevyhovujeme..." A že "je to jeho chyba, ne moje a zasloužím si někoho lepšího, než je on..." 
Jak?! Jak by mohl být někdo lepší než on?! To nechápe, že on je moje láska, vlastně skoro celý můj život?!
Bez něj jsem opět jen stydlivá a neschopná nula...
Bzz, bzz!
Podívám se na svůj mobil, co mi kdo v mé hluboké depresi může chtít. A jen tiše doufám, že je to Luky s omluvou, že to nemyslel vážně.

Lucy: Denny, mrzí mě to, ale nemysli na toho hajzla. Pojď se mnou na Anti-Valentýnskou párty a ukaž mu, že se bez něj obejdeš!

Jaké zklamání, že mi píše jen moje nejlepší kamarádka, která o sobě prohlašuje, že je ,,silná a nezávislá žena a chlapa nepotřebuje," aby zamaskovala to, jak moc jí vlastně vadí, že nemá nikoho, kdo by se s ní zamilovaně vodil za ruce.

Denny: Promiň Lucy, ale na párty nemám náladu. Vidím to na prořvaný zmrzlinový večer, jestli se teda vůbec doploužím k mražáku...

Při odepisování jsem si musel stále otírat slzy, abych vůbec viděl, co píšu, ale nakonec se mi to povedlo odeslat.

Lucy: Žádný takový!! Jdeš se mnou, v půl 8. tě vyzvednu, tak se vyfikni, třeba tam ulovíš nějakýho romantickýho fešáka, kterej bude mnohem lepší, než ten bezcitnej kretén.

Jo, asi jsem se zapomněl zmínit, Lucy Lukyho nesnášela, nečekaně to po asi dvou týdnech našeho vztahu začalo být oboustranné. Ale nevím, co si udělali, že se nemohli vystát, jen to, že jí říkal jako jediný Lucie, to určitě nebylo...

***

Bylo za pět půl osmé, když se zvonek ozval mým bytem. Já zrovna už asi hodinu seděl opřený o mrazák, celý opuchlý od pláče a pomalu ujídal roztékající se zmrzlinu. S povzdechem jsem se zvedl a šel ke dveřím. Bzučákem jsem otevřel hlavní dveře, odemkl a pootevřel ty od bytu a jal jsem se odploužit zpátky k mrazáku, abych počkal na Lucy. Ta se za chvilku objevila v mém bytě a hned mě běžela obejmout. ,,Zlato, vypadáš strašně! S tím musíme něco udělat. " ,,Upřímnost nade vše, že? Nemůžeš mě někdy prostě jen podpořit? " zašklebil jsem se na ni kysele. ,,No to víš, přece ti nebudu lhát!" odvětila a ukradla mi lžičku, aby si nabrala zmrzku. ,,A teď pojď, uděláme z tebe člověka, aby si ten blbeček nemyslel, že se bez něj prostě zhroutíš," vytáhla mě energicky na nohy a odložila kelímek se zbytkem zmrzliny na kuchyňskou linku. Ironicky jsem se uchechtl: ,,Už se stalo." Ale nechal jsem se odtáhnout do mého pokoje, kde se ze mě Lucy snažila udělat člověka. Kupodivu jsem v bílém upnutém tričku, černých džínách a červeně kostkované košili nevypadal jako totální troska, ještě když na mě Lucy napatlala trochu make-upu a zvýraznila mi oči třpytivou černou tužkou. Mohli jsme vyrazit.