2.kapitola

1.1K 32 2
                                    

Šla jsem z Krangloni je to část parku která je hned na začátku a Going park je část třetí. Hned jsem si všimla jak Alexa seděla na své oblíbené lavičce u dubu či co to je zač. 

Já :"Alex!" 

Zavolala jsem. Hned vstala a už zdálky bylo očividně jasné že před chvílí brečela. Její oči byly rudé a skleněné. Bylo mi jí na chvíli líto ovšem jen na chvíli. 

Alexa :"Jsem v tom!!" 

Pláč následoval úsměv. Já jsem na obličeji měla jen nechápavý výraz. 

Alexa :"Jsi tu?" 

Já :"Jo promiň jen.. jen je to šok, bože promiň už ani nemluvím gramaticky dobře že?" 

Věděla jsem, že Alexe vadí styl mé mluví když nevím co říct, vždy mám prý dlouhé dramatické pauzy. 

Alexa :"Už je mi 21 zasloužím si mít šťastnou rodinu nebo snad ne?" 

Já :"Co já vím?! Je mi 19, mám na to jiný názor?!" 

Alexa :"Víš co? Měla bys mě podpořit, tak to sestry dělají" 

Bože proč to furt předhazuješ 

Já :"Nevlastní, NEvlastní sestry!" 

Alexa :"Tohle jsi nemusela" 

Já :"Vždyť… Víš co? To je jedno, gratuluju" 

Alexa :"Ne, já vím co s tím chtěla říct a vím že jsem jen o 2 roky starší a ty máš jiné názory kvůli výšce ale já ji nepotřebuju" 

Já :"Ok, tak jak dlouho?"

Alexa :"Tři měsíce a dva týdny, bylo to nejisté a pak rizikové" 

Pousmála se. 

Já :"Oh ok" 

Uviděla jsem Luka s Mishell, Luka! S Mishell!! 

Alexa:"Oo tobě se líbí Luk?" 

Já :"Jak tě tohle mohlo někdy napadnout?!" 

Alexa :"What?" 

Já :"NE nikdy by se mi Luk Nelíbil je to děvkař, s prominutím ošuká každou věc, která má vagínu a dýchá, jen mě zarazilo že je s ním zrovna ona.." 

Zrovna ona, má Mishell, jediný maličký človíček, který pro mě znamená úplně vše. 

Alexa :"To je… Mishell?" 

Já :"Jo je" 

Proč? Proč on? 

Alexa :"Nikdy bych nečekala, že zrovna s ním bude na Valentýna nebo, že si on vybere on zrovna jí. Luk je přeci populární a Mishell je přece no Mishell, není populární a ani extrémně hezká ale -" 

Já :"NEBUĎ BLÁHOVÁ A BLBÁ KRÁVA JE NÁDHERNÁ, JE JAK BOHYNĚ" 

Alexa :"Uh to bylo až moc nahlas" 

Zarazila jsem se a s obavami se rozhlédla kolem, samozřejmě že mi oči spadly na Mishell a Luka. Jejich pohledy smiřovaly přímo na mě. Ach bože zrovna teď jsem si musela udělat trapas i když vlastně jak říkají rodiče pravda se má říkat nahlas. 

Já :"Sorry nechtěla jsem tak řvát" 

Jen nechápu jak můžeš říct že není úžasná. 

Alexa :"Ne, chápu tě je to tvá NEJlepší kámoška" 

Proč? Proč?! Vím že by nikdy nikoho nenapadlo že já a Mishell bychom mohli být něco víc ale proč to říkáš zrovna teď. Zrovna dnes?.. 

Já :"Ok" 

Nebreč hlavně nebreč 

Alexa :"Jsi v poho? Máš skleněné oči řekla jsem snad něco špatně? Jestli jo tak se moc omlouvám" 

Já :"Nic se neděje a nic si neřekla asi je to kvůli toho ledového až antarktidského větru" 

Blbě jsem se ušklíbla abych se nerozbrečela. 

Alexa :"Oki, víš ty co nechceš si zajít někam na oběd nebo něco, ty si můžeš dát panáka, co ty na to?" 

Já :"Sice nemám hlad ale panák by mi bodl" 

Pousmála jsem se tím nejvíc fake úsměvem, který kde kdo udělal. Všimla jsem si Luka jak drží Mishell pevně za boky a dával ji vášnivý leč odpudivý polibek. Bože proč? Proč!? Proč teď a tady? Proč Mishell? Nemohu bezpochyby nemohu. Vzali mě do náručí pocity žalu, žárlivosti, hněvu a neskutečného smutku, cítila jsem jak mi tento pohled dával tupé údery do srdce, které se drtilo na prach. 

Alexa :"Jsi v pohodě? Vnímáš? Haló!" 

Věděla jsem, že na mě mluví ale význam slov mi uniká, pořád jsem se koukala na Mishell jak červená a zapojuje se do polibku a svými něžnýmy dotyky mu prohrabuje vlasy. 

Alexa :"Hej!" 

Já :"huh? Co je?" 

Alexa :"Brečíš" 

Koukla na mě se soucitem v očích, který mi je teď houby platný a navíc jsem si ani neuvědomila že brečím. 

Já :"Asi mi spadlo něco do oka, tak co jdeme?" 

Alexa:"Nemusíš lhát" 

Já :"Já ti kurva nelžu….. Můžeme už jít?" 

Alexa :"Ok příště prosím klidně" 

Já :"To bylo klidně" 

Potřebovala jsem se nějak zbavit toho smutku a všeho ostatního a Alexa byla nejblíž. Měla štěstí že byla těhotná jinak bych se neudržela. 

Alexa :"Dobře vím nad čím přemýšlíš… Díky" 

Zarazilo mě to. 

Já :"V poho" 

Nevím jak ti mám říkat Where stories live. Discover now