20. Kapitola

421 23 2
                                    


Pomalými kroky jsem procházela park a v hlavě se přebírala vzpomínkami na ní, jak jsem ji to mohla udělat, jak jsem mohla podvést osobu, která tu vždy pro mě byla, která mě milovala. Po lících mi stékaly horké vodopády slaných slz a srdce jsem pořád měla rozbité na několik malých kousků po kterých mi někdo šlapal abych z nich měla jen pouhopouhý prach. Necítila jsem se na to jít ještě domů, věděla jsem, že se mi tam vybaví různé vzpomínky, které by mi teď více ublížili než pomohly. Sedla jsem si na tu starou dřevěnou lavičku pod mým oblíbeným stromem, milovala jsem sem chodit. Sluneční paprsky krásně prosvítaly korunou stromu ale už nehřály tak jak by měly a já se koukala na modrou oblohu kde se začaly objevovat šedá mračna a ptačí zpěv už nebyl tak hlasitý a dusno ve vzduchu dávalo najevo, že déšť je blíž než se zdá. Hlasitě jsem si povzdechla a s frustrací si prohrábla své vlasy, znovu jsem myšlenkami byla u ní, přemýšlela jsem o jejich nádherných vlasech, které voněly po mém oblíbeném jahodovo-vanilkovém šamponu, její nádherné rty, které chutnaly po těch nejlepších třešních a ty její nádherné oči, v kterých jsem se při každém pohledu znovu ztrácela. Výčitky mě vevnitř užíraly čím dál tím více a nenávist vůči mé osobě rostla a rostla, nezdálo se, že by někdy růst přestala a mě to vlastně nějak zvlášť ani nevadilo. Věděla jsem,že si teď ani lítost nezasloužím přeci jen zlomila jsem srdce dvěma krásným,milým a hlavně hodným děvčatům, zasloužily si někoho kdo by o ně pečovala, dával jim lásku a hlavně jim dával najevo, že ony jsou ty jediné ženy jejich život což u mě ani jedna z nich nepocítila. Slzy mi po tváři stékaly jak vodopády slané vody, ret se mi třásl, z hrdla mi vycházely tiché vzlyky ani jsem si nevšimla,že z šedých mračen začaly padat studené kapky dešťové vody. Zvedla jsem pohled a znovu pohlédla na nebe a tím pádem dopřála i dešti lepší příštím k mé tváři, horké slzy se smíchávaly se studenými deštěm a já se zamýšlena na onom dni kdy jsem Sáru i Mishell potkala prvně.

Nevím jak ti mám říkat Where stories live. Discover now