Pád světla a vzestup temnoty

Svědomí a mysl

S každým úderem si připadal volnější, svobodnější. Jakoby mohl utéct ode všechny problémů a ztrastí, kterých je tento svět plný. Tady nahoře bylo dost větrno, a proto si stáhl vlasy dozadu, aby mu nepadaly do tváře. Ve své pravé ruce pevně svíral svůj světelný meč a v levé kousek látky, kterou měl ještě před chvílí obvázanou zraněnou pravou ruku. Zhluboka se nádechl a s vydechem vyhodil svůj meč do vzduchu. Pak zavřel oči. V okamžiku se otočil a levou rukou jej chytil. Náhle cosi pocítil, ale nechtěl se přestat soustředit. Znovu vyhodil zapnutý meč nad sebe. ,, Zajímavé. "uslyšel posměšný hlas. Podíval se za sebe a uviděl Rey. Ale v okamžiku zapomněl na svůj zapnutý meč, který mu mezitím stačil dopadnout na zem. Hned sáhl po meči a s rozběhem na ní zaútočil. Meč jen projel vzduchem aniž by jí jeho zásah nějak zranil. Nebyl schopen slova." Co se to děje?" Pomyslel si hned. Srdce mu tlouklo, jak napoplach a nemohlo zpomalit. Rey se zlomyslně usmála při pohledu na jeho nevědomost. ,, Ještě nikdy jsem se nesetkala s propojením skze sílu. "řekla. Její hlas zněl sebejistě, klidně a až hrozivě vyrovnaně. Okamžitě mu přeběhl mráz po zádech. Rey si toho všimla a pokračovala. ,,Alespoň si můžeme promluvit,, -není o čem! "přerušil ji Ben. ,,Pleteš se. Vždycky je o čem mluvit." opatrně se začala k Benovi přibližovat. Až byla jen pouhý krok před ním. Ben v sobě sbíral všechny síly, aby neudělal jediný krok zpět a přitom jí stále hleděl vzdorovitě do jejích temných očí. Nesměl dát najevo svůj strach. ,, Vždycky. "zašeptala a ruku mu položila na rameno. Ben sebou škubl vystrašený, že se ho ona dokázala dotknout. Naposledy se ještě stihla pousmat úšklebkem a poté se jejich propojení přerušilo. Ben pomalu položil svou ruku na místo, kde byla před chvílí ta její. ,, Děje se něco?"zeotal se náhle strýc za jeho zády. Ben s leknutím dal ruku zpět. ,,Vůbec nic. Trénoval jsem." odvětil Ben. ,, To vidím. "řekl Luke s pohledem na ještě zapnutý meč v jeho ruce. Pak se Luke otočil směrem k nekonečnému moři. ,, Tak začněme." prohlásil a s důrazem se otočil na Bena.

***

,, Komandérko." pozdravil ji. ,, Generále. "opětovala pozdrav. ,, Jak jsme daleko?"zeptala se. ,, Základna nalezena." pousmála se. ,, Výborně. Někdy bych chtěla znát vaše techniky, že se vždycky dovíte, co chcete v nejrychlejší době"řekla. Armitage Hux chvíli váhal s otázkou a poté zeptal. ,, Máme základnu zničit?" Rey nervózně polkla. ,, Ne, všechny chci živé, obzvláště generálů Organu." po jejich slovech nastalo dlouhé ticho. Oba se nacházeli na velitelském můstku a společně tiše pozorovali dění skze sklo. Bylo pozdě večer a u přístrojů sedělo jen pár lidí. Byli tu skoro sami. A Rey byla popravdě ráda za chvíli ticha. Alespoň se mohla lépe myšlenkami soustředit na "spojení", které se mezi ní a mladým Solo dnes odehrálo. Tehdy, když se jej dotkla, nečekala, že se pod jejíma rukama objeví jeho rameno. Sice to na sobě nedala znát, ale uvnitř sebe měla zmatek. Vždycky zástavala názor, že skrývat emoce je nejlepší cesta k nezranitelnosti, ale jak zjistila někdy je to doopravdy hodně těžké, své city skrýt. Poslední dobou až příliš často přemýšlela nad vraždou jeho otce a ním samotným. Pomalu jí její mysl začínala dohánět k šílenství. Nedokázala se zbavit pocitu, že to všechno byla chyba, že nechat se svést temnou stranou byla chyba, že utéct z chrámu byla chyba, že zabít všechny ty nevinné lidi byla chyba, že byla chyba zabít jeho otce. Ovšem nejvíce zvláštní bylo, že nikdy při všem, co udělala, co všechno zlého provedla, ji vždycky nechala mysl a svědomí klidně spát.

Ovšem teď jí to trápilo úplně nejvíc...

Kdyby jen jedna noc, ale ode dne, kdy se po dlouhé době poprvé uviděla s Benem Solo, neusnula vůbec.