Wings and arrows

1.

     „Viello! Ty šaty ti tak moc sluší," prohlásila má matka, když jsem si poprvé oblékla své na míru šité svatební šaty. Zářila jsem štěstím a láskou. Radostně jsem se zatočila, zacož jsem byla okřiknuta.
„Pozor! Pozor! V těch šatech jsou ještě špendlíky," vykřikla Delle, švadlena, která šila pro všechny královské dámy. Již od prvního okamžiku jsme si nesedly. Byla přesvědčená, že mám klackovité chování, o které nikdo nestojí. Já si zas myslím, že je to stará bába.
„Tak mám prostě radost. No a co?" zabručela jsem, zacož jsem byla okřiknuta už i matkou.
„Viello! Chovej se slušně," pokárala mě. Proč nikdo nechápal, že mám radost z vlastního štěstí, které ke mně náhodou přišlo? Matka se ze mě snažila dělat dámu vhodnou pro dvor. „Bereš si prince," říkávala často. Jako bych si to neuvědomovala. Jenže Rians mě miluje i bez chování dámičky.
Ačkoliv jsem Delle nesnášela, tak jí patřil můj obdiv. Nedokážu si představit, jak dokázala, že má bělostná křídla vypadala tak dobře s bělostnými šaty. Ano, všichni nosili světlé barvy, ale nikdy ne bílou. Ta patřila jen královské rodině, ke které se mám brzy přidat.       
     Jako další jsem mířila ke kadeřnici. „Pořád nevím, co s tvými vlasy, drahoušku," Line mám ráda. Je na mě milá a nenadává mi. Jediný problém má s barvou mých vlasů.
„Ta rusá se vůbec nehodí. Měly by jsme to odbarvit. Platinová, jak ta by ti slušela," říkala sladce.
„Ne," řekla jsem tvrdě.
„Ale možná by-," snažila se dál.
„Žádné odbarvení," prohlásila jsem ještě jednou, důrazněji. Mé rusé- skoro až červené- vlasy byly poslední památkou po mém otci. Nebyla jsem mu nijak podobná. Jen ty vlasy.
„Co mi tedy radíš? Vždy až moc vynikáš. Sama královna kvůli tvým vlasům nezáří," snažila se dál, ikdyž jí to bylo k ničemu.
„Tak budu nosit závoje či šátky. Vévodkyně stejně tvrdí, že si mám vymyslet ikonický styl," pronesla jsem lehce se smíchem v hlase. Měnit se nebudu.
„Vévodkyně je ikona sama," vyprskla dcera Line, Mina- má nejlepší kamarádka.
„Její 3 brady jsou doopravdy ikonické," ve skutečnosti ty brady měla 4, ale nechtěla jsem být příliš zlá.
„Holky, neměly by jste se smát někomu tak vysoko postavenému," špitla Line.
„Mami, asi lehce zapomínáš, že tato vévodkyně z Athalinu bude velmi brzo hodně pod úrovní její výsostí, princeznou Viellou," řekla vážně, ale i kamarádsky Mina.
„A její dvorní dámy," mrkla jsem na Minu.
„Cože?!" vykřikla Mina a Line společně.
„Já jsem se vlastně ještě nezmínila, co? No prostě... ta hrozná ženská, co učí etiketu... jak že se to jmenuje?" zeptala jsem se.
„Olleta?" řekla Line.
„Přesně ta! Tak ta mi řekla, že bych si měla vybrat dvorní dámy. Nejlépe dcery královniných dvorních dam," vysvětlovala jsem.
„Ale já nejsem dcera dvorních dam," Mina vypadala, že to hodně nechápe.
„No právě. Já se k tomu dostanu, nebojte. Jak víte, tyhle holky se k nám nechovají moc hezky. Dokud byla mamka komorná, tak byly zlé. Až když jsem začala chodit s Riansem, tak na mě začaly být hodné, takže jsem nemohla souhlasit. A jelikož si jediná pravá přítelkyně, tak budeš mou jedinou dvorní dámou! Copak sis myslela, že tě nechám na pospas kuchyni?" dokončila jsem.
„Miluju tě!" Mina se ze zadu pevně objala.
„Já tebe taky," usmála jsem se na ní přes zrcadlo.
„Je to od tebe tak milé," řekla dojatě Line.
„Ale přesto... holky! Zničíte celý účes," vydechla vyděšeně Line.
„Tak musíme pokračovat. Potom mě čeká zkouška mravů a pak chci překvapit Rianse," vydechla jsem zamilovaně.
„Tak moc ti to přeju, El!" vypískla nadšeně Mina.
„Bohové jsou při vás," zamumlala Line.
Ano. To jsou. Není nic, co by svatbu mohlo ohrozit.