Wings and arrows

4.

     Nebyla jsem si tak úplně jistá, proč za tou osobou mám jít. Proč vůbec opouštět hranice mé země, abych se dostala do té Démonské? Tenhle nápad se mi zdál tak uhozený, až jsem se málem otočila na koni a odjela zpět domů s pocitem víry, že už je po všem.
„Budeš tam stát ještě dlouho?" zařval na mě muž a sundal si kapuci. Z té dálky jsem si nebyla úplně jistá, jestli je to mladý muž nebo starší. Možná proto jsem seskočila z koně a šla dál k bráně.
„Tak už si pohni," zabručel naštvaně a koukal na mě.
„S tebou nikam nejdu," vykřikla jsem a o krok couvla.
„Je super, že mě všichni nutí riskovat život kvůli takový cuchtě," ušklíbl se.
„Nejsem žádná cuchta! A navíc, o tvou pomoc jsem se nežádala," vykřikla jsem na něj. Dojem to na něj zřejmě neudělalo.
„V tom případě," řekl, nasadil si kapuci a vydal se směrem do temného lesa. V okamžiku, kdy jsem usoudila, že to pravděpodobně myslí vážně a jsem vydechla a zavolala.
„Počkej přece!" otočil se a zazubil se. Na jeho obličeji kraloval úšklebek.
„Kdo jsi?" zeptala jsem se opatrně a doufala, že odpoví.
„To nepotřebuješ vědět. Ale zatím mi můžeš věřit," vydechl a zachumlal se víc do svého kabátu. Nepochybuju, že na jeho straně kralovala ještě větší zima. Jak je možné, že jsem ještě před pár hodinami byla v letní krajině? Jak je vůbec možné, že jsem měla před pár hodinami svatbu? Teď jsem měla slavit, ne se vybavovat s podivným cizincem, kterému dělá problém se představit.
„Zatím?"
„Uvidí se podle situace," pronesl arogantně a já protočila očima.
„Ale pokud se chceme dostat do bezpečí ještě před úplnou tmou, musíš pohnout zadkem. Hemží se to tady hlídkama," pak kouknul na nebe, kde se mihlo něco velkého a temného. Nepochybuji o tom, že to byl démon.
„Ale jak ti mám věřit?" vydechla jsem potichu a upřela jsem pohled do jeho modrých očí, ve kterých se zrcadlila odpověď. „Nemůžeš," zašeptal hlásek v mé hlavě.
„Prostě musíš," řekl neznámý nakonec a já jen přikývla. Pak jsem se pomalu vydala k bráně. Určitě se jí neprocpu a přeletět jí nemůžu.
„Musíš letět," pronesl zase o něco víc arogantněji a mrknul na mě, jako bych byla úplně blbá.
„Já... nemůžu," přiznala jsem potupně. On se jen krátce zasmál a pak si sundal plášť.
„Démon!" vykřikla jsem na něj.
„V celé své kráse," zazubil se a elegantně roztáhl křídla, pak se vznesl. Během sekundy byl až u brány, pak jí přeletěl a pak se snesl až ke mně. Teprve teď jsem si ho mohla prohlédnou. Jeho i mojí tvář ozařovala jen pouliční lampa, která byla připevněná na stěně brány. Nebyl tak ošklivý, jak jsem čekala. Měl velké modré oči. Byl hodně světlý a měl kratší blonďaté, až skoro bílé vlasy. Byl úplným opakem Rianse, který měl delší černé vlasy, hnědé oči a byl krásně opálený.
„Co tak čumíš?!," vykřikl najednou do delší době trapného ticha. Snažila jsem se to ignorovat.
„Můžu znát alespoň tvé jméno?" zeptala jsem se opatrně. Měla jsem dojem, že i malé detaily by ho mohli rozčílit.
„Blaze," roztáhnul křídla.
„Viella, ale stačí El," pronesla jsem potichu.
„Krása," protočil očima a pak mě chytl a vzal do náruče. Cítila jsem teplo jeho pokožky i přes vrstvu našeho oblečení a pořádně se zadívala na jeho křídla. Bylo to poprvé, co jsem je viděla. Myslela jsem si, že budou otřesná, ale byly vlastně jako moje, jen černé. Blaze jimi máchl a mi se začali rychle vznášet. Měla jsem strach, že mě upustí. Místo toho si mě jen přitiskl pevněji k hrudi a dále stoupal. Když jsme dorazili až k vršku brány, tak vážně promluvil.
„Zavři oči a pevně se mě drž," kývla jsem a provedla. Když letěl dál, pocítila jsem nejdřív velké teplo, pak zimu. Rozsvítilo se světlo a já měla pocit, jako by mě něco nutilo otevřít oči. Snažila jsem se z plných sil. Když už jsem ztrácela sílu, tak mnou projela jakási vlna podivného pocitu, který sice později zmizel, ale místo něj mi začalo brnět celé tělo. Pak Blaze přistál, ale pořád jsem se ho pevně držela. Už jsem nechtěla otevírat oči. Nechtěla jsem se ho pouštět.
„Už můžeš," po povolení jsem pomalu otevřela oči a před sebou jsem viděla jen temný nekonečný les.
„Vítej v Říši Démonů," pronesl Blaze a já pocítila strach, smutek a napětí. Ať jsou Bohové při mně.