Tóny lásky

5. kapitola

MiriaPol- Kiro
Já- Ansley

Kiro

Ollie, Ollie, Ollie. Ve společnosti Ollieho a Ansleye...Tak to asi moje psychika nezvládne. Být s cizími lidmi, mezi než patří bratr Darreye a Ansley, bude to další trauma do budoucna! Nechci tam jít! Bojím se...

"Hej, kluci! Máme nového člena!" houkne Ollie, jehož paže je stále položená na mých ramenou. Běhá mi z toho nepříjemný mráz po zádech. A z těch lidí mám také divné tušení. Nemám z nich dobrý dojem. I přes to, že nás Ansley všechny představil, nebyl jsem schopný zapamatovat si ani jedno jméno, protože jsem neslyšel hlasy, které jim patří, takže nemohu přiřadit ani jména, jelikož jim do tváře moc nevidím. jen Ollieho si pamatuji, jelikož jsem ho často vídal, když chodil za svým bratrem k nám do třídy.

Odvedli mě někam ven do malého zahradního domku, kde se různě rozestavěli a už zase mezi nimi probudila přátelská konverzace a hlavně...alkohol.

"Hej, prcku! Dej si taky!" ozve se kluk, který se objímá s Leyem.
"Nebo se snad bojíš?" Polekaně sebou cuknu a nechápavě se na něj podívám. Zato Ollie se zachechtá a poplácá mu po rameni.
"Klídek, Mahdi, je o rok starší jak ty, takže by ses měl chovat slušně."V jiné situaci bych byl rád, že se mě zastal, ale vlna smíchu, která se rozezněla učinila okamžik ještě horší.
"Odkud ty ho znáš? Vždyť je z plevelské rodinky, copak jsi se natolik snížil?" ozve se další, který si od toho Mahda, či kdo to je, převezme láhev alkoholu.
"Je to bývalí spolužák mého bráchy." odpoví pohotově a v jeho tónu se ozývá cosi nekalého, něco zlomyslného.

Tahle parta lidí se mi vůbec nelíbí, kór když v sobě mají alkohol. Cítím se nesvůj, naštvaně, poníženě. Nesnáším lidi, kteří se povyšují. Sami by si měli uvědomit, že i chudák může být lepší než král. Alespoň teď jsem rád, že už mě nechali být a šli si zahrát karty. Já jen seděl někde v koutě a pozoroval to vše z dálky. 

Jenomže to bych nemohl být já, kdyby za mnou zase někdo nepřilezl a ne donutil mě jít hrát taky. Nechtěl jsem, ale nic jiného mi nezbylo.Hrát karty mě naučil strýc už na základce, jelikož chtěl někoho, kdo by je s ním mohl mastit, takže mi nebylo překvapením, když jsem patřil mezi ty nejlepší.

Ještě v hrával nějaký tmavovlásek a samozřejmě Ley.
"Páni, netušil jsem, že umí i plevelové hrát karty...To všichni hrajete hazard?" pronese někdo, čímž mě vyruší z mého soustředění, a mnou projede vztek. Jak jako plevelové?
"Hej, klídek. Beztak se to učil v depresi, že?" ozve se Ollie, díky čemuž se se vztekem promíchá i stud a strach ze vzpomínání.

"N-Nech toho..." zakoktám se, což ostatní rozesměje. Ollie je opilí, takže se ani nedivím, že se nehlídá.
"Proč? Je to pravda, ne? Po rozlučáku jsi se vlastně s třídou už nikdy nesešel. Bylo to kvůli bráchovi?" nechápe. Je až strašidelné, jak se najednou všechno zastavilo. Moje pocity a nachvíli i tep. Jen oči se leskli a zatnu pěsti.

Aniž bych si to uvědomil zvednu se a se slzami v očích, avšak bez výrazu, odcházím, ale před dveřmi ještě vztekle a ublíženě zakřičím: "Vyřiď Darreyovi, že by měl být rád, že jsme na něj nepodali žalobu!" S tím zabouchnutá dveře a kráčím si to pryč. Ještě okrajově vnímá zvuk otvírajících se dveří za zády, ale to už mi slzy tečou plným proudem.  Pitomý Oliver! Pitomý Darrey! Pitomá společnost! Nesnáším to! 

Ansley

Nechápavě zírám na dveře, kterými právě odešel Kiro s plnýma očima slz. V tu chvíli jsem si uvědomil dvě věci. Nenávidím když Kiro pláče, a mám chuť rozbít těm kreténům držku. Nenávistně sjedu mé kamarády pohledem, kteří se stejně nechápavě koukají na Ollieho. Můžete mi někdo vysvětlit, co se právě teď stalo? Jaká žaloba?