Tóny lásky

10. kapitola

MiriaPol- Kiro
Já- Ansley

Ansley

Když jsem se ráno probudil se skvělou náladou, s plnou energie, chutí do života, myslel jsem si že dnešek bude skvělý. Vstával jsem brzo, takže jsem rodině připravil snídani, při ranní hygieně jsem si vesele pískal, celé dopoledne jsem se na všechny usmíval, hrál na klavír a přepisoval noty, měl jsem v plánu napsat Kirovi...všechno přálo ke krásnému dnu, který nemůže nic zkazit, to jsem se ale šeredně mýlil.

Vesele projíždím instagram, a u toho mi do uší hraje kapela Bastille a konkrétně písnička Blame. K této kapele mám spojené dobré vzpomínky z vysoké, kde jsme s kluky na koleji zpívali karaoke právě na písně od ní. Nikdo z nás nebyl kdovíjaký zpěvák, takže když Seb zpíval píseň Pompei, divili jsme se, že na nás někdo nezavolal poldy.

Úsměv z tváře mi nezmizel, ani když mě mamka zavolala dolů se slovy, že tu mám návštěvu. Nevím ani koho jsem čekal, ale když jsem ve dveřích uviděl Sabrine? Měl jsem chuť utéct do pokoje, zamknout se a už nikdy nevylézt. Mamka se na mě jen vesele křenila, a Sabrine jakbysmet, jenomže u ní měl ten úsměv v sobě něco odporného. Jednoduše si užívala, že trpím. Naposledy jsem se s ní viděl, když jsme šli společně obě rodiny do divadla na představení Romea a Julie, kde jsem musel hrát spokojeného přítele, který moc miluje svou přítelkyni. Bylo to peklo, a když mě před všemi políbila? Měl jsem chuť zvracet. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Kira, jak moc jeho rty byli jiné. Jeho rty byli hebké, sladké a dokonale návykové. V ten moment jsem chtěl za ním běžet a znova ho líbat. Už se ani nebojím sobě tohle přiznat, protože ano, asi jsem se do něho zamiloval.

Teď jdu parkem vedle Sabrine, ve tváři mám čisté utrpení, a ona si vedle mě jen vesele vykračuje. Za těch 10 minut, co jsme stihli ujít od domu, mi stihla říct o dvou večírcích, na kterých si to rozdala s nějakými kluky. Jména mi šla jedním uchem dovnitř a druhým ven, vlastně všechno co mi říká jde úplně mimo mě. Tiše kráčím vedle ní, a přemýšlím, jak moc bych teď chtěl být kdekoliv jinde. Doufám, že to tady brzo skončí, nebo to tady se mnou sekne.

Kiro

"Kiríku! Jdem krmit rybišky!" zahuláká Sean přes celou ulici. Občas mám pocit, jestli náhodou není neustále pod vlivem omamných látek...Vlastně ten pocit mám pořád. Jelikož bylo už od rána venku hezky, Sean se rozhodl, že půjdeme s partou ven, ale jediný, kdo nakonec váhavě souhlasil, jsem byl samozřejmě já. Nikdo jiný totiž nedokáže strpět jeho věčné žvanění. Já už jsem zvyklí od Gabby.

Lidi okolo nás se na Seana divně podívají, sem tam si někdo něco zašeptá při pohledu na rozjařeného blonďáka, jen já si to pomalým tempem šinu za ním a okukuji zvědavě každý kousek plevele, co roste na chodníku. On i plevel je občas příjemnější než pohledy lidí. No, tedy až na jeden. Ten bych možná uvítal rád...sakra, ne! Proč na něj pořád myslím?! To je, jako by mi vlezl do hlavy nějaký parazit a už nechtěl odejít. Přesně tak se cítím, když mi pořád na mysl leze ten moment, kdy jeho pohled sklouzl na mé rty těsně předtím, než mě políbil. Mgh, už se zase červenám...

"Kiro? Máš nějaký sušenky?" vyzvídá Sean, když se zastavíme na malém můstku v parku a civíme na líně protékající říčku.
"Um, možná nějaké mám." vyklouzne ze mě. Nerad mluvím...Vytáhnu z tašky sáček se sušenkami a jednu z nich podám svému kamarádovi, který ji s radostí rozdrolí do vody a koukáme se na to, jak drobečky pomalu mizí pod vodou, unášeny malými tlamičkami rybiček.

Když se tak koukám do vody, vyšší blonďák do mě žďuchne. Překvapeně odtrhnu pohled od říčky a zadívám se na Seana, který má však pohled odvrácený, tudíž sleduji jeho pohled a...Panebože! On je tam Ansley! Už se vážně cítím jako zakoukaná puberťačka. Je to příšerné, ale už automaticky mi zrůžoví tváře a začnou brnět konečky prstů. Je to svým způsobem příjemné a nepříjemné zároveň.
Avšak když si všimnu jeho společnice, strnu a místo příjemného tepla se mým tělem rozlije jako chladná voda nepříjemné mrazení. To je ta holka z oslavy! Nechutně se na něj lepí a něco mu vykládá, ale jeho výraz vypovídá, že si to moc neužívá a nejraději by byl někde jinde.