Sněhurka a 7 týdnů spánku {Wolfstar fanfiction}

I.

Černovlasý mladík s ostře řezanými rysy kvapně vyběhl schody ze sklepní společenské místnosti své koleje. Tak jako jeho starší bratr, i on byl často ve středu pozornosti mnoha dívek. Byli si velmi podobní, on však následoval myšlenky rodu, on byl nyní jediným synem Walburgy a Oriona Blackových. Regulus Black pevně svíral flakon s lektvarem v kapse svých kalhot. To, co se chystal udělat, nebylo správné. Avšak jako pravému studentovi zmijozelské koleje i jemu v žilách kolovala touha po vítězství a možná i tak trochu pomsta. Rychle zamířil do opuštěné chodby, kde za jednou z kamenných soch čekala velmi malá dívka. Nadšeně se usmála a tváře se jí začervenaly, když se na ni Regulus usmál. Stále nemohla uvěřit, že právě s ní se druhý, sice ne tak hezký jako jeho starší bratr, Black schází po škole.

,,Ahoj," nesměle se dívka uculila a skopila zrak. Mladší Black k ní směle přistoupil.

,,Ahoj-" Chtěl říci jméno, no popravdě ho zapomněl. K tomu, co od té druhačky chtěl, ale nebylo třeba se nijak zvlášť sdružovat.

,,Pamatuješ si, o čem jsme se bavili?" Dívka rázně přikývla, nespouštějíc z něj oči.

,,Taky to, že to nesmíš nikomu říct?" Další přikývnutí Regulusovi vykouzlilo úsměv na tváři. Jak snadné je přesvědčit malou holku.

,,Skvěle! Tady," podal dívce malý flakon, ,,hlavně ať se ti nerozbije. Dej tam všechno." Studentka Nebelvíru opět soustředeně přikývla, lahvičku si zastrčila do kapsy školní sukně.

,,A teď jdi." Děvče na něj lehce ukřivděně pohlédlo. Regulus se zhluboka nadechl. S protočením očí dívce vlepil rychlou pusu na líčko, jež pod dotykem ihned zahořelo červení. Dívka vypískla a rychle utekla.

Student Zmijozelu pouze pozvedl obočí. Hlavně, ať to ta holka nezvorá. Sám se vydal zpět na kolej. Za měsíc a půl bude zápas mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Zmijozelští chtěli mermomocí vyhrát, avšak uvědomovali si svou nepřipravenost. Jeden hráč se urazil, odmítá s nimi opět hrát, další dva bojují o post kapitána. Jednoduše, Zmijozel by neměl nejmenší šanci, proto na poradě týmu padl troufalý, však účinný nápad. Regulus si to vzal na starost, přece jen, ostatní nebyli v lektvarech moc schopní, navíc by snad doopravdy připravili jed. Mladší Black měl i osobní důvody. Ve vlastních zhrzených pocitech se teď ale nechtěl pitvat. Rychle seběhl schody do sklepení. Jen ať to ta druhačka nezvorá.

~•~

Sirius si s úsměvem prohrábl větrem a potem slepené vlasy. Srdce mu ještě divoce bilo v hrudi kvůli tvrdému tréninku. Zápas, který rozhodne o vítězi poháru byl skoro za rohem a celý nebelvírský tým chtěl ta namyšlená paka ze Zmijozelu naprosto rozdrtit. Po chvilce k němu na zem dosedl James. Taktéž s úsměvem a tvářemi ošlehanými větrem.

,,Mám z toho dobrý pocit!" Pyšně vypjal hruď a šklebícího se Siriuse poplácal po zádech. Zbytek týmu se k nim přidal, s pocity únavy i adrenalinu a nedočkavosti.

,,Týme!" Hrdě je oslovil James, ,,ti tupci proti nám nemají šanci! Musíme ještě zapracovat na obraně, jinak je naše hra bezchybná! Zítra ve stejnou dobu, o víkendu si dáme volno, naberte síly, ale žádné tajné výlety do Prasečí hlavy!" Od zbytku týmu za své vtípky schytal úšklebky.

,,Díky za dnešek!" Ukončil proslov kapitán týmu za bouřlivého potlesku a pískotu. 

Z mraků, těžce plujících po obloze, se začaly spouštět husté provazce deště. Skupina studentů rychle utíkala do hradu v promáčených pláštích.

~•~

,,Pohár nad hlavu zvedneme, trapáky ze Zmijozelu rozdupeme!" Hlasitě pokřikoval James za smíchu Siriuse, který spíše zněl jako štěkající pes.

Remus, který v poklidu s Peterem hrál kouzelnické šachy, protočil oči, když ty dva pitomce slyšel už od vstupu do společenské místnosti. Nyní tropili rámus celou cestu do jejich ložnice. Jako velká voda vpadli do místnosti celí mokří a vysmátí.

,,Pánové, doufám, že víte, kdo vyhraje pohár a jeho sláva bude rezonovat dlouhá léta chodbami Bradavic?" Důležitě vypínal hruď James, jenž opřený o své koště obdařoval zbylé dva členy party pohledem na svou vypracovanou postavu.

Sirius po jeho vzoru také pózoval, avšak ležérně a s potměšilým úsměvem sledoval Náměsíčníka, který nezaujatě kmital očima mezi oběma blázny. Už tři měsíce neslyšeli s Peterem o ničem jiném, než o tom zpropadeném famfrpálovém zápase.

,,Za prvé, Šach Mat Červíčku," nevěnujíc špetku pozornosti ublíženému výrazu poraženého kamaráda, Remus pokračoval v projevu, ,,a za druhé, jděte se vy dva pitomci převlíknout, jinak nastydnete a máte po zápase."

,,Děkujeme za Tvou ctěnou podporu pro výhru a věčnou slávu Nebelvíru." Uklonil se teatrálně James a s odložením koštěte se odporoučel do koupelny. I přes zavřené dveře rezonoval jeho zpěv a podivná píseň o zlámaných zmijozelských košťatech a nesmrtelném vítězství nebelvírského týmu.

Sirius odložil koště a svlékl na niť promočený hábit, který nedbale odhodil na zem. Remus nad tím svraštil obočí. Peter se zatím snažil svou pořážku zajíst čokoládovými hrudkami. Black dále obnažoval své tělo, naprosto cíleně si dávaje na čas. Po očku sledoval Remuse, kterému se i před nesouhlasný a nezaujatý výraz na tvářích rozhostil lehký ruměnec. Sirius oblečen do půli těla s odhalenou hrudí, která se pomalu proměňovala v plátno posené mnoha uměleckými díly v podobě tetování, se otřepal jako pes, kapky z jeho vlasů poletujíc po celé ložnici.

,,Tichošlápku!" Rozmrzele si Peter otíral zasažené oko.

,,Tak pardon." Nedbaje omluv si Sirius pročesával prsty své dlouhé, kučeravé vlasy. Remus zatím opět připravoval kouzelnické šachy do správné polohy.

Lamač dívčích srdcí, jak se vcelku neprávem říkalo staršímu z Blackovic bratrů, přešel ke svým dvěma spolužákům, jednou rukou ukradl Peterovu čokoládovou žabku, druhou si přitáhl vlkodlačího chlapce k sobě.

,,Ahoj," vtiskl mu polibek.

,,Ahoj," odpověděl Lupin a poposedl na posteli, aby si mohl Tichošlápek přisednout.

,,Tak co trénink?" Navzdory své začínajíci averzi k tomu pitomému sportu, chtěl Remus vědět, jak na tom jsou. Samozřejmě že jim bude na tribuně fandit. Tak jako vždycky.

,,Musím říct, že jsme fakt skvělí," zazubil se Sirius a strčil si žabku do úst.

,,Jak jinak," ušklíbl se Remus a dál urovnával figurky.

,,Nemůžu za to, že jsem dokonalý hráč famfrpálu a s mou maličkostí v týmu je vítězství jisté," hraně pohodil hlavou. Náměsíčník na něj jen skepticky pohlédl.

,,A co Ty?" Pažemi objal vlkodlakův útlý pas a bradou spočinul na jeho rameni.

,,Docela fajn... Po tom referátu o mudlovském světě, který byl mimořádně primitivní, jsem Červíčka asi dvanáctkrát převálcoval." Pokynul k hrací desce.

,,Mimořádně primitivní, jo? Tak to bys mi mohl pomoct." Poťouchle hleděl svému Remusovi do očí.

,,No to nevím..."

,,Samozřejmě za to budeš náležitě odměněn..."

,,Vážně?!" Sirius s úsměvem políbil Náměsíčníka na vystouplou lícní kost.

,,Jistě." S těmito slovy si vzal Remusova ústa, která zasypával pomalými, procítěnými polibky. Inu, vlkodlačí chlapec si na takové přemlouvání nemohl stěžovat.

,,Prosím, chci Tlustočervovu žluč do očí, nebo s tím jděte jinam!" Zakvílel Peter z protější postele.

Remus se odtáhl a přikývl, když Sirius rty naznačil: ,,Potom." 

James se z koupelny vyřítil spolu s oblakem páry. ,,Kdo chce slyšet nejnovější strategii pro zdrcující porážku?!"

~•~•~•~•~•~•~•~