Sněhurka a 7 týdnů spánku {Wolfstar fanfiction}

V.

Měsíc. Celý měsíc Sirius bezvládně ležel na lůžku. Úzkost se zcela proměnila v zoufalství. Všichni tři seděli u Tichošlápkova lůžka, tak jako každý den, už po dobu více než čtyř týdnů. Mlčeli, pouze sledovali bílou tvář bez známek života.

Remus čas od času šahal Siriusovi na zápěstí. Občas se mu zdálo, jakoby Sirius dávno zemřel a oni se snažili zachránit někoho, komu už nebylo pomoci. Jeho strach vždy alespoň uklidnil slabý tep, jenž cítil pod prsty.

,,Tohle už není vtipné!" Náhlý výkřik Jamese rezonoval tichou místností.

,,Myslíš, že se smějeme?! Siriusi, myslíš že jsi vtipný," histericky pokřikoval James.

,,Nejsi! Tak nebuď idiot a propuď se!" Vzal ho surově za ramena a třást jím.

,,Mám o tebe strach! Máma a táta taky! Peter i Lily! A co teprve Remus, kvůli Tobě si při úplňku zlomil tři žebra a málem přišel o prsty, protože si tam nebyl! Tak slyšíš?!" Remus a Peter zoufalého Dvanácteráka táhli každý za jednu ruku z dosahu Tichošlápka.

,,Jamesi, stačí." Náměsíčník jej odtrhl a postavil ho k sobě čelem.

,,Už dost." Řekl mu zpříma do očí.

,,Když-" Jamesovi se zaleskly oči.

,,Já vím." Řekl Remus ztěžka a přitáhl si ho do objetí. James drtil jeho pohmožděná žebra a smáčel mu plášť horkými slzami.

~•~

Později, když uložili Jamese zcela vyčerpaného do postele, Peter a Remus se společně posadili na podlahu k hromadě vypůjčených, avšak z větší časti ukradených knih. Dlouho listovali stranami, čas od času k sobě promluvili.

,,Pojďme spát," zívl Červíček, postavil se z podlahy a protáhl si ztuhlé svaly. Zvon dávno odbil půlnoc.

,,Klidně jdi, já ještě-"

,,Remusi, jak si jednou dneska správně řekl. Už dost." Peter k němu natáhl dlaň. Náměsíčník musel rezignovat. Přijal nabízenou ruku a také se zvedl.

~•~

Po dlouhé, horké sprše, která alespoň trochu ulevila jeho nervům, vyšel chlapec s jizvami z koupelny.

,,Dobrou." Broukl Peter.

,,Dobrou." Oplatil Remus a vlezl zmoženě do postele. Schoulil se do klubka. Na sobě měl jedno ze Siriusových trik, konkrétně to z koncertu Black Sabbath, na kterém společně v létě byli.

Ticho a chlad ložnice na něj padali jako domek z karet. 

Na polštář dopadlo pár slz. Je tomu dlouho, co jej naposledy popadl pláč. S fyzickou bolestí byl dobrý přítel. Každoměsíční lámání a narůstání kostí zpět mu opravdu slzy na tvářích nevykouzlilo. Za to psychická bolest byla o mnoho horší. 

To mladý vlkodlak mohl objektivně posoudit, neb teď tiše brečel do polštáře.

~•~•~•~•~•~•~•~