Sněhurka a 7 týdnů spánku {Wolfstar fanfiction}

III.

Pro studentku druhého ročníku nebylo tak težké vymyslet, jak dostat lektvar až k Blackovi. Jako správný nebelvír i ona neměla ráda zmijozelské. Jenže, první láska nezkušené dívky je silná věc. Regulus Black byl nádherný, a proto podlehla jeho přání. Slíbil ji svou lásku, výměnnou za to, že neškodný lekvar ukrytý v nějakém jídle dodá jeho bratrovi. Myslela, že jde o nějakou legraci, proto ji nenapadlo, že flakon, který ji Regulus dal, byl ve skutečnosti naplněn docela nebezpečným lektvarem. Pozorovala Siriuse Blacka dost dlouho na to, aby si všimla, že jako jedinný z party jeho přátel jídává při hostinách jablkové sladkosti. A taky, že se dost často dotýká prefekta Remuse. Prefekt Remus byl klíčem. Proto si vymyslela pomoc s úkolem. To proto mu dala čokoládu s jablky, kterou jak chytře předpokládala stejně daruje Blackovi. Jak vidno, měl její plán úspěch.

,,Děkuji za pomoc, Remusi."

,,Není zač." Usmál se jmenovaný. Přehodil si brašnu přes rameno a vydal se k ložnici.

,,Náměsíčníku," udýchaně křikl James. Remus se zastavil a pohlédl na Dvanácterák, kterak utíká do schodů.

,,Nemáte být na tréninku?"

,,Za deset minut! Šel jsem nám pro čisté pláště, ale skřítci je nemohli najít! Kdo asi za to může..."

,,Zmijozel."

,,Kdo jiný!"  Zkousl naštvaně James čelist.

,,Raději se běž převlíknout." Utnul konverzaci Remus, než James vymyslí nějaký pekelný nápad na postmu. Což se zcela jistě stane i tak později. James přikývl, rychle vyběhl poslední schody a s Remusem v závěsu vešli do ložnice.

,,Sirius asi spí." Zašeptal Náměsíčník, když si všiml svého přítele, nehybně ležícího na posteli.

,,To tak!" Vzal James koště do ruky.

,,Já ho probudím, jsi se klidně nachystat." Zastavil jej Remus.

,,Tak teda jo." Převrátil oči James. Sebral tréninkový plášť a šel se převléci.

Vlkodlačí chlapec tiše přešel k jejich prostorné posteli. Díky Merlinovi za zvětšovaní kouzlo, neb Sirius často kopal ze spaní. Sedl na okraj a s úsměvem sledoval poklidnou spící tvář. Prsty mu opatrně zastrčil za ucho neposedný, kučeravý pramínek.

,,Blackie," šeptl jemně. To ovšem nepomohlo.

,,Nedělej, že spíš, vím, že nemáš hluboké spaní." Odtušil Remus otráveně, když ani po několika chvílích nespatřil šedé oči, které se tak moc podobaly hladině moře před bouří a mrakům nad ní.

,,Tohle fakt není vtipné!" Nervózně vlkodlak třásl bezvládným tělem. Srdce se mu sevřelo strachem. Nedýchajíc, přiložil prsty k Siriusově zápěstí. Tenhle mudlovský trik ho naučila babička, když u ní býval na dva týdny o prázdninách a nejezdil jako normální děti na tábor. Rodiče zkrátka nemohli riskovat. Nahmatal slabý, avšak existující puls. To lehce uvolnilo jeho strach, srdce stále svírající pocity úzkosti.

,,Jamesi! Jamesi!" Jmenovaný vyběhl z koupelny, s nedopnutým pláštěm.

,,Sirius-" Beznadějný, skelný pohled stačil Jamesi říct dost na to, aby rychle přiběhl k posteli.

,,Co se děje?!"

,,Já-já nevím, myslím, že ho někdo uřknul..."

~•~

James málem vylomil panty dveří, když rozrazil dveře ošetřovny. Za ním, co nejrychleji to šlo, běžel Remus s bezvládným Siriusem v náručí. Momentálně byl neskutečně rád za své vlkodlačí prokletí a sílu, kterou s sebou neslo. Peter za nimi úzkostlivě poskakoval, všechny dorty mu vypadly z rukou, když potkal své tři kamarády, z toho jen dva při vědomí.