Sněhurka a 7 týdnů spánku {Wolfstar fanfiction}

VI.

Měsíc a čtrnáct dní bylo pro chlapce těžká rána. James vzdal jakoukoliv přípravu, košťata zamkl do přístěnku a nechtěl o famfrpálu ani slyšet.

,,Stejně to bez Siriuse nemá cenu," nevrle prohlásil.

Peter se přejedl čokoládovými hrudkami, nechtěl ani vědět o jejich existenci.

Remus byl na to nejhůře, ačkoliv byl ostatním klukům oporou. Hlavně Jamesovi, protože ten ztrácel nevlastního bratra, kterého snad odjakživa bral jako pokrevního.

Remus ztrácel chlapce, kterého miloval. Nikdy mu to neřekl, nevěděl, jak to cítí Sirius a nechtěl ho do ničeho tlačit. Doufal, že bude ještě šance mu vyznat své city. Říkával mu to, šeptal ty prostá, ovšem mocná slova když spal, nebo je nemohl slyšet. Nikdy neměl odvahu je ale vyřknout do šedých oči, které se tak moc podobaly hladině moře před bouří a mrakům nad ní.

,,Sirius bude do čtyř dnů převezen do nemocnice svatého Munga," uslyšeli chlapci ortel. Svatý Mung, nemocnice pro těžké případy a pro mnoho pacientů poslední zastávka. Přikývli. Oči je pálily, hrdla vyprahlá jako poušť na dálné Sahaře.

,,Tam ho jistě dají do pořádku!" Optimisticky vypískl do ticha Peter, když všichni tři seděli na jedné posteli. 

James ani nehlesl, se skelnýma očima hleděl před sebe a hlavou spočíval na Remusově rameni, ten sám měl co dělat, aby ho slzy nepřemohly. 

Hromada knih, s hromadou nepomáhajíc informací uvnitř, stála výsměšně před nimi. Pokud mu u Munga nepomohou, pak už nikde.

~•~

Tak jako každé brzké ráno, kdy ještě nad hradem vládla tma, vlkodlačí chlapec s mnoha jizvami ležel na zádech. Nespal. Nemohl. Už asi měsíc a půl pořádně nezamouhřil oči. Zítra převezou Siriuse. Někam, kde už ho nebude moct navštěvovat, někam, kde mu nebude číst, držet ho za ledovou ruku, někam, kde nebude u něj tiše brečet ani mu nadávat a hned se zase omlouvat.

Setřel poslední slzu. Natáhl se k nočnímu stolku, chtěl se podívat na čas. Přepychové, stříbrné hodinky tichounce cvakaly, snad jakoby had, jenž se klikatil kolem ciferníku syčel. Toto byla jediná věc, kterou si Sirius od své rodiny nechal. Dostal je totiž od bratra, ještě v době, kdy spolu vycházeli. Náměsíčník si povzdechl. Nadzvedl se, neb nemohl na ně dosáhnout. Pokrčil nos.

,,Fuj." Zamumlal si pro sebe. Do nosu ho udeřil nechutný zápach.

Vzal hůlku, s pomocí Lumos osvětlil noční stolek, na kterém jak předpokládal, muselo být něco dlouho zkaženého. Nic ale nenašel, zaměřil se tedy na zem. Hůlka osvítila kamennou podlahu, vyháněje spáry tmy do kouta. Jantarové oči zavadily o něco lesklého. Remus se více natáhl a tu spatřil pod postelí podivný balíček. Vzal jej a s nechutí zjistil, že to je nějaká stará, hnědá věc v alobalu a papíru. Znechuceně nakrčil nos. Někdy si říkal, jestli náhodou nesdílí pokoj se třemi prasaty. Najednou mu myslí prolétla myšlenka, jako když tmou zažehne svíce.

To, co hnilo pod jejich postelí, nemohlo být nic jiného než čokoláda! Zděšeně vypoulil oči. Hrozivá myšlenka jej úplně ochromila. Rychle otočil tabulku. Nemýlil se. Obal jasně hlásil: Medový ráj- Čokoládová pochoutka s jablky!

,,Kluci!" Vykřikl Remus.

,,Kluci!!" Křikl silněji a hůlkou osvítil celou místnost.

,,C-co se děje?" Zamžoural Peter.

,,Nech mě spát," zasyčel James a převalil se na bok.

,,Vím, kdo a co provedl Siriusovi!" Pořvával Náměsíčník a spěšně si přes jedno z Tichošlápkových  triček přehazoval plášť.

,,Cože?!"

,,Nemáme čas, řeknu vám to cestou!"

~•~•~•~•~•~•~•~