Sněhurka a 7 týdnů spánku {Wolfstar fanfiction}

II.

Postrach Bradavic, neboli Pobertové, neboli čtveřice Potter, Black, Lupin, Pettigrew společně vkročili do Velké síně, těšíce se na snídani.

,,Mám hlad jako vlk," významně zamrkal James na Remuse.

,,Já taky!" Přidal se Peter.

,,Já mám hlad na vlky..." Ušklíbl se Sirius.

Remus nad všemi poznámkami jen protočil oči.
,,Raději si hleďte jídla, ať vás náhodou vlk nepokouše." S úsměvem, nezračící jakýkoliv humor si vzal křupavý toast.

James zamával muffinem. ,,Pánové bacha... Každoměsíční období se blíží, tak moc našeho Náměsíčníka neprovokujme. Né, že nám to dá sezřat, ale on nás pak fakt sežere!" Smích vypukl u Nebelvírského stolu. Tři chlapci se prohýbali za znuděného pohledu mladého vlkodlaka.

,,Děti..." Odtušil a mazal toast burákovým máslem.

,,Promiň." Sirius se lehce naklonil a rukou omluvně pohladit Remuse po stehně. 

,,Nic se nestalo." Nezaujatě kousl do toastu. Sirius se odtáhl a schytal posměšný úsklebek Jamese a Petera s jasným vzkazem: ,,Spíš na zemi."

Snídaně klidně plynula, když Jamesovu a Siriusovu nesmyslnou hádku, jak jinak než o famfrpálu, přerušilo nejisté zakašlání. Čtveřice se jednotně otočila na malou studentku, která lehce vyděšeně přeskakovala zrakem mezi jednotlivými chlapci.

,,A-ahoj, m-můžu mluvit s Tebou?" Oči zabodla do těch Remusových. Vlkodlačí chlapec překvapeně zamrkal, tak jako zbytek chlapců, kteří přesunuli zrak na dotázaného.

,,Jistě." Naklonil se přes Tichošlápka, který se zamračil.

,,Můžeš-" Rukou pokynula k sobě. Remus přikývl a vstal od stolu, míříc dál s neznámou dívkou. Sirius, nespouštěje z nich oči, se ještě více zamračil. James i Peter dvojici zaujatě sledovali.

,,Asi něco s tím prefektovávím," mávl nad tím James nakonec rukou a začal opět snídat.

,,Asi jo." Promuvil Tichošlápek, stále pozoruje dvojici. Sice to byla malá holka, ale i ty docela prťavé můžou napáchat velké škody. Tohle mohl tvrdit dle svých vlastních zkušeností z prvního ročníky a s rozzuřenou Lily Evansovou.

,,Co potřebuješ?" Vlídně se na děvče Remus usmál.

,,Víš, můj tatínek i maminka jsou kouzelníci... A potřebovala bych pomoct s úkolem ohledně mudlovských zvyklostí... No a vím, že Ty nejsi- teda jsi... Teda-"

,,Chápu," uklidnil dívku úsměvem, ,,do kdy to musíš mít hotové?"

,,Do zítřka. Na poslední hodinu ve čtyři."

,,Dobře, tak buď po obědě ve společenské, ano?"

,,Ano! Moc děkuji!" S nadšením objala rozpačitého vlkodlaka, který ji velmi rozvážně stisk oplatil.

,,Vážně děkuji, tady máš jako zálohu." Podala mu tabulku čokoládu.

,,To není-"

,,Vem."

Remus se usmál. ,,Tak díky."

,,Já děkuji, Remusi!" Dívka vesele odskotačila ke svým kamarádkám. Náměsíčník zakroutil hlavou a vydal zpět na své místo.

,,Co chtěla?!" Témeř vyštěkl Sirius, než se Remus stačil posadit.

,,Pomoct s úkolem."

,,Aha!"

James vyprskl smíchy. ,,Tichošlápek tu vymýšlel různé teorie, od toho, že Tě zve na rande, až po to, že je to převlečený mozkomor, co Ti chce vysát duši!" Remus se široce usmál, pak přesunul pozornost na zmiňovaného, který s rudými a nafouklými tvářemi od vzteku a uraženosti vypadal jako nějaká podivná mořská ryba.