Sněhurka a 7 týdnů spánku {Wolfstar fanfiction}

VII.

Všichni tři sbíhali schody nebezpečnou rychlostí.

,,Kam jdeme?"

,,Do dívčích ložnic."

,,Cože?! Náměsíčníku, pokud vím, tak Sirius je pořád naživu!"

,,Vy tupci, prostě pojďte!"

,,A jak asi?"

,,Wingardium Leviosa!" Remus obratně nadnášel oba přátele.

,,A co Ty?"

,,Jako prefekt samozřejmě můžu kamkoliv."

,,Cože?! Proč nejsem prefekt já?! Remusovi je nanic volný vstup do dívčích ložnic!"

,,Protože se, Červíčku, báli, že bys ten odznak snědl." Neodpustil si James.

Náměsíčník vyběhl schody, neporušuje kouzlo. Stanuli před dveřmi ložnic druhého ročníku, jak oznamoval znak nad zárubní těžkých dveří.

,,Remusi? Nemáš žádné úchylné tajemství, že ne?!" S kamenným výrazem James kmital mezi dveřmi a Remusem.

,,Jen to, co děláme... Jsme dělali se Siriusem a -"

,,Nechci to slyšet!" Zacpal si James zděšeně uši. Vlkodlak se ušklíbl a rychle vrazil do dveří. Prudkým zvukem se dívky vzbudily, přičemž začaly křičet. Protože u nich byli kluci! K tomu šesťáci!

,,Ty!" Ukázal chlapec s jizvami prstem. Mračil se na dívku, která ho před zhruba sedmi týdny proprosila o pomoc. Rychlým krokem k ní přešel.

,,Kdo Ti to dal?!" V rukou držel hnijící čokoládu. Hleděl jí zpříma do očí. Polekaná dívka se nezmohla na slovo. V žhnoucích, jantarových očí prefekta bylo cosi děsivě zvířecího.

,,Remusi, přeskočilo Ti?" Sykl za ním James.

,,Tuhle čokoládu," přitiskl obal témeř do Dvanácterákovy tváře, ,,mi dala takhle holka, když jsem jí slíbil pomoc. Takhle čokoláda je s příchutí jablek! Nikdo z nás nejí sladkosti s jablky, nikdo kromě Siriuse!" Odmlčel se, dávajíc prostor k pochopení.

,,Někdo Ti ji dal, aby jsi ji dostala k nebelvírskému stolu a ten někdo je ze zmijozelského famfrpálového týmu!" Obrátil se na krčící se děvče, propalujíc ji plamenným zrakem.

,,U čokoladové hrudky!" Vypískl Peter chápaje. James zatím strnule zíral na tabulku čokolády.

,,Já- já nechtěla aby se někomu něco stalo!" Začala dívka plakat, velké slzy jí kanouc z modrých očí. Remus nepolevil tvrdý výraz.

,,Myslela jsem, že to je nějaký vtip! Měla jsem ten lektvar dát do jídla a potom Siriusovi!"

,,Jaký lekvar, od koho?!"

,,Nevím, neznám ho..." Otírala si slané potoky, ,,byl v malé lahvičce, černý-"

,,S fialovými odlesky?" Dívka smutně přikývla.

,,Doušek Živé smrti," vydechl James stále v jistém šoku.  

,,Kdo Ti ho dal?" Obměkčil vlkodlak svůj hlas. Začalo mu docházet, jaké věci se udály a proč dívka souhlasila, ač nevědomě někoho otrávit. Určitě ji ten zmijozelský bídák slíbil nehynoucí lásku.

,,Já- já to nemůžu říct! On by mě už nemiloval."

,,Když Tě někdo skutečně má rád, tak Tě nenutí dělat špatné věci," usmál se smutně Remus a podal děvčeti kapesník. Ta jej s vděkem přijala.