Bruce 2031

1. Kapitola

Lucius dával do dodávky poslední krabice s rozloženou zbraní, hned na krabice dal plány zbraně a povzdechl si. Protáhl se, koukl se okolo, usmál se, zavřel dodávku a pohladil svého psa, vlčák s nádherným zbarvením, Liver. Psa připnul na dlouhý řetěz, políbil ho na hlavu a nasedl do dodávky. S těžkým škubnutím se auto rozjelo. Jel dobré tři a půl hodiny, poté se octl před jadernou elektrárnou, Bruce. Vystoupil z auta a hned ho oslovil pracovník C.I.A. „Pane Wilsone, doufám, že nám ukážete nezapomenutelný zážitek!" Lucius se lehce usmál „To doufám taky" řekl, a v hlavě si pomyslel nad tím, že doufá, že se něco neposere.

Před půl rokem od současnosti

Lucius v klidu pracoval ve svojí laboratoři pod barákem, pracoval na nových plánech na zbraň do války i na prototypech věcí do domácností či nahrazení nějaké končetiny. Okolo sebe neměl jenom papíry s návrhy, ale i součástky. Mezitím, co pracoval, před jeho barák, na příjezdovou cestu, přistál vrtulník, ze kterého vyskočil agent a čtyři vojáci, jeden z vojáků bouchl štěkajícího psa rukojetí od zbraně do hlavy a pes se zakňučením omdlel. Luciuse, ale vyrušila teprve rána z baráku při násilném otevření hlavních dveří.

Lucius škubl hlavou a hned sáhl po zbrani, kterou měl v laborce, zkontroloval, jestli je nabitá a pomalu vyšel z tajných dveří, zbraní mířil před sebe a koukal k pletivu, který odděluje sklep a schody vedoucí do baráku, seshora slyšel hlasy „Prohledejte celý barák! Někde tady bude!" Lucius se ušklíbl a přivřel jedno oko. Když slyšel kroky na schodech tak hlubokým hlasem zvolal „Co jste zač!" Po schodech sešlo pět lidí, všichni ozbrojení, krom jednoho, byl v čele a pozoroval Luciuse chladným pohledem. Osoba otevře dveře z drátěného plotu a vejde do místnosti „Lucius. Andrew. Wilson. Jak hezké setkání! Mé jméno je Richard Barkley, doufám, že vám je jasné, že je nepříjemné na agenta C.I.A. mířit zbraní." Řekl Barkley, Lucius vnímal, co říkal i přes to zbraní nepřestal mířit. „Co po mně chcete, Barkley." Řekl Lucius a zamračil se. Barkley se zašklebil a pomalu se přibližoval k Luciusovi. „Zde vám to říkat nebudu, pane Wilsone, teďka hezky půjdete s námi, je jedno kam, jak dlouho pojedeme, záležet vám bude na tom, co tam budeme probírat a jestli se odtamtud dostanete živej." Ušklíbl se a než Lucius dokázal zareagovat tak ho agent jedním rychlým pohybem odzbrojil. Vojáci hned přiběhli a chytli Luciuse, aby nemohl nic udělat. Agent odložil zbraň a rozešel se zpět do Baráku, zbytek jeho ozbrojených společníků, která držela Luciuse, se vydala za ním, Lucius se snažil bránit, ale bylo to k ničemu. Když vyšli před barák, tak hned Luciuse zaujal jeho pes ležící na zemi „Co jste mu udělali!?" Zařval a na to mu odpověděl jeden z vojáků „Jenom spinká" zašklebil se. Luciuse, proti jeho vůli posadili do kabiny vrtulníku a přes hlavu mu daly pytel, aby neviděl, kam letí.

Když přiletěli na místo, odvedli Luciuse do místnosti, kde ho posadili k židli a připoutali k ní. Až pak mu sundali pytel, který ho pomalu dusil, kvůli nedostatku kyslíku. „Co chcete!" Zuřil Lucius a snažil si zvyknout na světlo v místnosti, chvíli bylo ticho, ale pak vešel do místnosti agent a řekl „ Vítám vás pane Wilsone, omlouvám se za chování mých pracovníku, ale bohužel opatření je opatření, hned se dostaneme k věci, jistě víte, že jsme ''skončili''"Muž prsty naznačil uvozovky a pokračoval. „ válku s islámem" Odmlčel se, obešel Luciuse kolem židle na které seděl a nespouštěl z něho pohled, stejně tak ho sledoval Lucius, po chvilce pokračoval. „ jenže neskončili, jen chceme pracovat na jedné zbrani v domnění světa, že války skončili, jenže dobře víte, že války jsou nekonečné. Chceme, abyste pracoval pro nás a vytvořil pro Americkou armádu zbraň, dobře oba dobře víme, jaké úžasné a funkční zbraně z radioaktivních látek děláte, ale to je málo! Potřebujeme něco velkého! Úžasného! A silného proti těm zpropadeným Islamistům! Chceme, abyste vytvořil takovou zbraň, která se nebude rovnat jiným, bude silná, ničivá a budou nám ji závidět všechny státy!" Řekl agent a v tu chvíli se rozpovídal Lucius „Žádnou další zbraň nebudu vytvářet! Ano, vždy jsem vytvářel zbraně určené do válek, ale abych vytvořil zbraň, která by vyhladila třeba i celej stát!? v žádném případě! Žijí tam neviní lidé! Děti! Milující ženy!" řval Lucius, vzpíral se připoutaný k židli byl by i pokračoval ve svém nesouhlasu, ale na spánku náhle ucítil chladný kov pistole. Nevěděl, kdy se vedle něj objevil „Pane Wilsone" Začal agent „Oba víme, že vaší smrt nechceme, ale vy mi nedáváte nějak na vybranou, buď tu zbraň pro nás uděláte anebo se rozloučíte se svým životem."

Před čtvrt rokem od současnosti

Lucius se usmál na svého kamaráda „Hej Michale, jsi fakt kámoš?" Michal se zarazil, ale řekl „Jsem, proč bych nebyl? Stalo se něco?" Lucius koukl na zem a pak na něho „Tu zbraň, já ji nechci dělat, je to proti islámu-" „Co?! Vždyť říkali, že je válek konec!" Skočil mu do toho Michal „Jo, ale je to jen lež, chtějí pracovat tak, aby si všichni mysleli, že ten konec nastal, ale nenastal, válka pokračuje a nikdo, ani Islám, o tom neví. Chtějí, ať vytvořím zbraň, která zlikviduje skoro všechno. Zabije vše živé a dali mi na to půl roku. Já tu zbraň nedokážu udělat tak rychle, ale musím. K tomu mi psa flákli zbraní do hlavy a řekli mi, že jenom spinká. Vyrazili mi dveře a ty jsem musel opravit. K tomu ani ke mně neměli žádnou úctu a chovali se ke mně, jak ke zvířeti na porážku. Mám chuť je roztrhat na kousíčky a ty spálit!" Ten konec Lucius zařve „Bohužel, nemůžu se vzepřít, málem mě zastřelili a až tu zbraň dodělám, tak nejen že dostanu dva a půl milionu, ale budu mít špatně svědomí, že umřou kvůli mně nevinní lidé." Povzdechl si. „Neboj Luciusi, tohle se nějak vyřeší" Usmál se na něho Michal a přátelsky mu poplácal na rameni.

Přítomnost

Pomalu Lucius vyskládal s pomocí vojáků bedny s plány zbraně a už chtěl jít do elektrárny, ale zastavil ho agent Barkley „Omlouvám se Wilsone, ale zde už vás nepotřebujeme, řekněme, že již vám nevěříme a tak jsme si najali někoho jiného, kdo onu zbraň vyzkouší" Řekl a zatlačil Luciuse zpět, ale Lucius ho do ruky uhodil a spustil „To nemůžete! Tohle jsme si nedomluvili, ta zbraň je můj výtvor!" Řval, chtěl pokračovat, ale hned k nim přiběhl voják, silně ho flákl rukojetí zbraně do břicha, chytl ho a násilně ho odvedl k autu, kde ho zamkl na zadní část sedadel. Lucius se držel za břicho, potichu nadával, kdyby se dostal dovnitř, mohl by si otevřít, ale přední a zadní část rozdělovala kovová mřížka. Lomcoval klikou, mlátil do oken a řval, ale bylo to na nic.

Seděl tam dobrou půl hodinku, když najednou slyšel ohlušující ránu, zvedl pohled, ale než stačil nějak víc zareagovat auto se celé zvedlo a odletělo metry daleko, kde se seklo o strom. Lucius těžce vydechl a všiml si, že se dveře otevřely při nárazu. Začal se s námahou dostávat z auta. Byl skoro venku, ale v tu chvíli se ozvala další rána. Před jeho očima bouchla celá elektrárna. Trhala se na kousíčky a kusy lítali. Jeden část z trosek dopadl na auto a s tou váhou promáčkl auto a začal drtit Luciusovi levou nohu, zaseknutou v autě. Lucius řval bolestí, dokud kvůli šoku a agónii neomdlel.