Bruce 2031

4. kapitola

Luciuse okolo třetí hodiny odpoledne probrala silná rána ze sklepa, rychle se zvedl a doskákal to až ke schodům, Které rychle seskákal. Dole se mu naskytl pohled na rozvaleného vojáka, s nohou na stole a s nožem na zemi. „Christophere." Zavrčel Lucius a tím donutil vojáka sebou silně škubnout, Chris se neodvážil kouknout na stvoření, zase se rozklepal, věděl, že jeho plán se osvobodit byl v tahu. Lucius k němu naštvaně přišel a vytáhl vojáka za oblečení tak, že se voják před ním objevil klečící na kolenech „Řekl jsem ti, že se odsuď nedostaneš" Zavrčel, Chris sledoval Luciusovy zuby, které cenil a nasucho polkl.

Nakonec se Lucius zklidnil a pustil oblečení vojáka. Vzal ze země nůž a dal ho zpět na stůl, dál než byl. „Jestli chceš přežít tak nedělej blbosti" Řekl v klidu „Co se mnou uděláš?! Svět je stejně v háji!" Zařval Chris, Lucius na něho koukl chladným pohledem „ Buď tě zde nechám chcípnout na radioaktivitu a nebo se zklidníš a zítra ráno pojedeš se mnou." Řekl jasně „Kam? Není celý svět v háji?" Zeptal se se smutkem v hlase Chris „Je, ale nemusíme být na ráně, nemusíme být zde, můžeme jet pryč, dál od té radioaktivity. Někam do Evropy. Ty se alespoň vrátíš domů" Řekl chladně Lucius. Chris chvíli nechápal, jak může vědět, že je z Evropy? Pak mu, ale došlo, že Lucius našel jeho občanku. V klidu se posadil a sledoval hnědého vlka. „Mohl bych dostat něco k jídlu? Nebo k pití? Pokud, teda je voda v pořádku..." Řekl hladově Chris. „Vodu z kohoutku nepiju, mám několik balíků vody a nějaké jídlo, bych tam mít měl, klidně tě odpoutám, ale ty mi slib, že nic nezkusíš, nebo tě zde nechám a jestli něco zkusíš v autě, nebudu se mazlit, letíš z auta a já odjedu." Zavrčel Lucius a Chris lehce pokývl hlavou. Lucius ho pozoroval, až nakonec usoudil, že to pobral dobře, odpoutal Chrise a řekl. „Běž si něco vzít do kuchyně, ale nevycházej z baráku nemusel by jsi dopadnout dobře." Řekl Lucius. Chris vděčně poděkoval a už si šel něco vzít nahoře, v baráku, do kuchyně. Lucius se lehce pousmál a šel do laboratoře.

Lucius v sborce strávil další hodinku, nebo dvě, neměl moc pojem po čase. Za tu dobu dokončil nohu a vytvořil si masku, nechtěl, aby někdo další, jestli někdo přežil, viděl jeho tvář. Zkusil, jestli ho již tvář nebolí, a když necítil žádnou bolest tak si masku nasadil. Koukl se na nohu, opatrně ji vzal a šel do baráku, kde si sedl na gauč. Chris sebou mírně škubl, když viděl vlka mířící k němu, zarazila ho noha, kterou nesl, ale radši se neptal. Lucius si z nohy sundal zakrvácené tričko. Robotická končetina se skládala ze tří částí, První část, která vypadala jako náramek, připevnil ke kolenu, odkud jeho noha chyběla. Na to napojil druhou část, která byla něco jako menší píst a k tomu připoutal zbytek nohy, Christopher ho s udivením pozoroval. Lucius otevřel víčko a něco tam namačkal, v tu chvíli se nějaké části rozsvítili a zase zhasli, zavřel víčko. Christopher sebou škubnul když viděl jak se konečky prstů začaly hýbat, ale nedovolil si říct ani slovo.

Lucius se pokusil zvednout, ale zavrávoral a nebýt Christophera, který se hned zvedl a chytil ho, tak spadl na zem. „Díky..." Řekl vděčně Lucius a zas se zkusil postavit, tentokrát se mu to povedlo a stál na nohách. Christopher ho mezitím sledoval a přemýšlel, kde tu nohu mohl udělat. Lucius začal pomalu dělat krůčky v před, aby si na nohu zvykl co nejdříve. Zkoušel chodit, hýbat prsty, jít do dřepu, předklonit se, dokonce i skákat. Když věděl, že má nohu pod kontrolou tak koukl na Chrise a řekl. „Pojď, naložíme auto." Řekl v klidu, odešel do sklepa, kde vzal krabice a podal je Chrisovi. „Všechny konzervy, flašky s vodou a věci s dlouhou trvanlivostí dej do beden. Pak počkej, až přijdu." Řekl, Chris kývl hlavou a odešel udělat to, co Lucius řekl, ale na schodech se zastavil a koukl na zvíře. „Jak ti mám říkat?" zeptal se „Říkej mi Lucius." Řekl a sledoval, jak Chris kývl hlavou a odešel pryč. Vzal si dvě krabice a odešel do laboratoře, kde začal, do krabic, dávat zbraně. Když všechno sbalil, tak dal do sklepa všechny krabice a jednu vzal nahoru do bytu „Chrisi!" Zavolal na Chrise, a když Chris přišel, řekl mu „Ve sklepě jsou krabice, opatrně jsou to zbraně, pomoc mi je odnést." S tím odložil krabici a společně s Chrisem šli odnést další krabice do obývací části.

Když s Chrisem všechno odnesli, tak poslal Chrise přinést i krabice z kuchyně, po té si sedli na gauč a Lucius začal. „Dneska nevyjedeme, ale zítra ráno za rozbřesku musíme vyjet a dát sbohem baráku zde, já budu jen doufat, že se pod radiací nepropadne." Povzdechne si lucius nad vzpomínkou na pohled na plány poslední zbraně, ale Chris to vezme jako povzdech nad představou, že barák opustí, přeci jen zde žije bůh ví, jak dlouho a teď to jeho místo musí opustit a vydat se pryč. „a" Odmlčel se Chris. „Kam pojedeme?" Zeptal se. „Do Toronta, koukneme se, jak to tam vypadá, museli udělat evakuaci, alespoň doufám. A jestli ne, tak tam bude dost mrtvol." Řekl s lehkostí v hlase Lucius a při tom zavřel oči. „Měl bys jít spát mladý vojáku. Je pozdě a musíš se vyspat." Řekl a pohlédl na Chrise, ten lehce kývl. „A co ty?" Zeptal se Chris „To je jedno, já půjdu taky spát, ráno naskládáme auto a vyrazíme." Zvedl se, kývl na Chrise, aby šel za ním, voják pochopil a šel za ním. Lucius ho odvedl do ložnice. „Vyspi se dobře, ráno tě proberu, dobrou noc." Řekl Lucius a s tím Chrise opustil. Chris sledoval, jak Lucius odchází, po té vešel do ložnice a lehl si do měkké postele. „Dobrou Luciusi" Řekl si Chris pro sebe.