Bruce 2031

3. Kapitola

Lucius se pomalu začal probouzet z menšího kómatu, těžce vydechl a snažil se rozpomenout, co se stalo. Pomalu se chtěl zvednout, jenže mu to nešlo, koukl se k nohám a nejen, že ho překvapilo, že nemá levou nohu a, že je celá zakrvácená, ale taky chlupy na nohách, nebo spíše, srst.

    Lucius začal nekontrolovatelně dýchat, začal se klepat a koukl na své ruce, které nyní byly srstnaté. Sáhl si na obličej a hned na to zařval nesnesitelnou bolestí, celá jeho hlava byla spálená. Po té Lucius koukl tam, kde dříve stála elektrárna, Nyní zde byly trosky a radioaktivní jezírko. Lucius sledoval okolí, nikde nic živého, stromy černé více než uhlí, zem byla hnědá místy i neonově zelená, kouř nad jezírkem vytvářel na nebi šedo-zelené mraky, Lucius dobře věděl, že musí co nejrychleji domů, jenže nevěděl jak, barák byl metry daleko, neměl nohu... neměl nohu, probliklo Luciusovi v hlavě, rychle si sundal tričko a obvázal ho okolo zakrvácené nohy. Rozhlédl se a koukal na nějaký záchranný bod, jenže nikde nebyl, poslední co ho napadlo, bylo se přetočit na tři nohy a pomalu se rozešel pryč, občas se snažil zrychlit, ale bál se pádu, po čtyřech naposledy šel ve školce a teď je ještě něco divně zmutovaného, nevěděl, jak se to stalo, nebo proč, ale byl připraven na to přijít.

    Lucius šel hodiny a hodiny, nezastavoval se, nechtěl umřít, viděl, jak radioaktivita se táhne s ním a ničí vše živé mnohem víc, uvědomoval si, že tohle je konec světa, který, ale musí přežít.

    Luciuse zastavilo až hořící auto, černé jak uhlí, zvedl se a opřel se o nějaké, částečně živej strom. Oddechoval a sledoval auto. „Tak tihle to stoprocentně nepřežili..." Řekl a těžce polkl.

    Lucius se pomalu po třech rozešel dál ke svému baráku, již se pomalu stmívalo a plná mračna ukazovala, že každou chvíli bude pršet. Bylo to pár minut, dokud nezahlédl svůj barák, usmál se, ale úsměv ho hned přešel. Rychle přiběhl k ledovému tělu svého psa a silně tělo objal, začal vzlykat, jeho jediný přítel byl nyní mrtvý. „Omlouvám se, odpusť mi, že jsem zde nebyl, že jsem tě neochránil, odpusť mi všechno" Vzlykal do mrtvého těla psa a vzlykal. Když cítil první kapky vody, dopadající na jeho záda, tak rychle vzal svého mrtvého přítele do baráku a zavřel. Rozhlédl se po domě a utřel si slzy, přítele nechal u dveří a opíraje se o stěnu baráku šel, až do kuchyně kde si nalil vodu a tu hned vypil. Povzdechl si a rozhlédl se po kuchyni, v tuto chvílí si všiml, že je něco špatně. Místy byly posunuté věci, některé věci vytažené a některé zas otočené. Lucius sklopil uši, vzal ležící nůž a šel prohledat barák, jenže tam nikoho nenašel.

    Christopher si již všiml, že je někdo v baráku, stal uprostřed sklepa a mířil rozklepanou rukou ke schodům, když Christopher viděl psí nohu. Zarazil se, myslel, že ten pes již umřel, ale pak viděl, jak to skáče po jedné noze a na schodech se objevilo stvoření, vypadající jak onen pes, kterého zabil, ale chodil jako člověk. Pokud v tuto chvíli nebere levou nohu, která mu chyběla. Oba se na sebe koukali jak na zjevení ducha. Lucius pomalu otevřel drátěné dveře a pořádně si prohlížel vojáka. „Kdo jsi" řekl Lucius a sledoval, jak voják prudce škubnul, Christopherovi se zrychlil dech, měl vykulené oči a nevěděl, co si o tomto stvoření myslet, jedno si ale myslel dokonale, je silnější než to stvoření, nejen, že nemá nohu, ale je i menší skoro o dvě hlavy, než je sám Christopher a má jen pitomej nůž. Jenže jeho myšlenka byla špatná, zjistil hned po tom, co se objevil na zadku a ono stvoření na něho mířilo Chrisovou zbraní „Prosím nezabíjej mě!" Zařval hystericky, po tom, co přežil si umřít nepřál. Lucius ho chvilku pozoroval, obešel Chrise opíraje se o věci a furt mířící na něho zbraň. Když byl Lucius za vojákem, silně ho flákl do hlavy rukojetí zbraně a ten padl na zem do bezvědomí. Lucius poté odložil zbraň, připoutal vojáka ke kovové konstrukci stolu a vytáhl mu z kapes všechny věci, které našel, včetně kartičky občanství a pasu. „Takže německý voják, Christopher McNulty? Dobře" Řekl a pohodil to na stůl, kus od Chrise.

    Lucius pracoval dlouho do rána, ve své laboratorní místnosti na náhradní zvířecí noze z železné nohy lidské. Když Chrise uspal, obvázal si nohu obvazem. Kovovou nohu perfektně upravil a přidal nějaké části, aby noha fungovala. Prohlížel si nohu a pak koukl na svoji chybějící „Tohle bude pak zajímavé" Řekl unaveně a zívl si. Koukl se pod ruku, opírající se o papíry na stole, byly to návrhy nohy, náhradní plány zbraně, kterou vytvořil a taky plány na plynovou masku. Lucius se opatrně protáhl a poškrábal se na břichu, byl již unavený, ale nemohl jít spát, dokud se neprobere Christopher.

    Koukl se na návrhy, zkontroloval všechno a pak vyšel z laboratoře, koukl na Chrise a škubl ušima. Šel si sednou ke zdi, před něho a sledoval ho, prohlížel si ho. Christopher se pomalu probouzel z bezvědomí a pomalu se rozhlížel, když mu najednou vystřelila z ruky do těla bolest, sykl a chytl si ruku, připoutanou ke kovu. Po chvilce koukl před sebe a celý sebou škubnul, při pohledu na stvoření. „Prosím, ž-že mě nezabiješ?" Polkl těžce Christopher a sledoval tvora. Nejvíce ho děsila ta jeho spálená tvář, ale snažil se nedávat strach najevo. Chris po chvilce mlčení spustil „T-Tohle si nemůžete dovolit!" Řval „Já jsem voják, nemůžete mě jen tak omráčit a připoutat ke stolu!" Obhajoval se, lucius se pousmál „Voják čeho?" S tím se zvedl a doskákal k jedné skřínce „Co?" Nechápal christopher, Lucius nahmatal mapu a šel zpět, mapu rozložil před Chrise a začal ukazovat „Tato elektrárna dneska explodovala." Začal Lucius. „a byly tam další tři elektrárny, které zkolabovaly taky. A když Explodovali tyhle, bouchly i tady" Lucius ukázal slepě elektrárny v Americe. „Postupně začaly bouchat elektrárny a došlo to až do Evropy, nejsi již žádný voják, celý svět je nyní jedna velká pohroma, skoro by se dalo říct, že to je" Odmlčel se „Apokalypsa" Řekl a nechal Chrise to všechno pobrat. „Nech si to probrat v hlavě, nic zde nezkoušej, na nic nedosáhneš, Chrisi" Řekl Lucius, mapu dal zpět a šel ke schodům, Chris cuknul nad oslovením „J-jak víš mé jméno?!" vyjekl Chris. Lucius u schodů zastavil a koukl na Chrise. „Nejsem blbej, abych se nekoukl na občanku." Řekne Lucius a začne skákat po schodech. „a tvé jméno je?!" Zařval na Luciuse Chris. To ho, ale Lucius ignoroval a vyskákal schody. Lucius šel do obýváku, kde si lehl na gauč, byl línej dojít do pokoje, koukal se chvilku tupě do černé obrazovky televizoru a nakonec z únavy usnul.