Hey, Woodová!

Pozvání na ples

,,Claire! Claire! Notak zastav!" hulákal přes celou bradavickou chodbu Felix Brunt.

Claire se vskutku zastavila v pohybu. Zhluboka se nadechla a rychle si otřela neposednou slzu, která se jí spustila po tváři. ,,Felixi." zlomil se jí hlas. Černovlásek jí rychle dohnal, a když uviděl výraz na její tváři, bez ohledu na okolní studenty, si jí přitáhl do pevného objetí. Claire mu položila bradu na rameno a rychle si schovala náhrdelník pod svetr, aby mu jím nijak neuškodila.

,,Co se stalo?"

,,Já... já nevím." přiznala brunetka tiše. Vlastně sama ani nevěděla, proč z toho byla tak špatná, ale z nějakého záhadného důvodu jí to ublížilo. Tedy, to se ona sama domnívala, že jí právě to ublížilo.

,,Jak nevíš?" zamračil se Felix. ,,Děláš si srandu?" utrhl se na dívku. Claire se malinko odtáhla a zakroutila hlavou.

,,Nebuď na mě hrubý!" odtáhla se úplně. Felix zatnul čelist, ale poté si dlouze povzdechl a zjevně se i lehounce uklidnil.

,,Nechceš si na chvíli sednout a promluvit si?" navrhl Felix a nepatrně se usmál. Claire sklopila pohled k zemi a snažila se vymyslet co nejvhodnější odmítnutí. Ne snad, že by jí Felix vadil až tak moc, ale také nestála tak moc dychtivě po jeho přítomnosti. Představovala si to nějak tak, že by se mohla zachumlat do její teplé peřinky a alespoň do večeře z ní už nevylézt.

,,Co třeba zítra?" nadhodila.

,,Měli bychom už konečně najít, co je to s tím náhrdelníkem. Claire, nemůžeš ho nosit kolem krku, když netuším, co vlastně dělá a jakým kouzlem je zakletý. Což mi připomíná, nemáš ho na sobě, že ne?"

,,Felixi, o tomhle jsme se přeci už bavili." povzdechla si Claire. ,,Navíc, prohledali jsme snad všechny knihy. Zřejmě se nebude jednat o nic speciálního." pokrčila rameny a už doufala, že by to mohl nechat chlapec jen tak, ale to by to nejdříve nesměl být Brunt.

,,Nemůžeš to nechat být jen tak-"

,,Očividně to přesně teď dělám." rozhodila Claire kolem sebe rukama. Zhluboka se nadechla a pokusila se o úsměv. ,,Felixi, v tenhle okamžik vážně nemám na něco takovéhleho náladu. Raději mi řekni, jestli už máš s někým domluvený doprovod?"

Felix se zpočátku nezdál příliš přesvědčený, ale když zahlédl v dívčiném koutku oka další slzu, nechal to raději plavat. ,,Jo, už jsem se vlastně ptal někoho." přiznal. ,,Ty snad ne?" opáčil.

,,Za tři dny je ples, myslím, že ani s nikým nepůjdu." pokrčila nad tím Claire rameny. ,,Ale to nevadí, ráda se tam přijdu alespoň podívat." pousmála se smutně a Felix by jí nejraději znovu obejmul. Nebyli přátelé, přesto jí nechtěl vidět smutnou.

,,Někdo se najde, uvidíš. A kdyby ne, určitě nebudeš jediná, která tam nikoho mít nebude." snažil se jí rozveselit, ale nikam tím nedospěl.

,,To mi vážně pomohlo, Felixi." uchichtla se Claire. ,,Nechci kvůli tomu být smutná." zakroutila hlavou. ,,A také nebudu. Je to jen přihlouplý ples, kde se budou všechny dívky ukazovat ve svých nádherných dlouhých šatech a chlapci na nich budou moct jenom oči nechat. To je celé. A všechny krásnohůlské dívky budou středem pozornosti a bradavičtí studenti se budou moct jen sotva vyrovnat kruvalským. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, vůbec se mi na žádný ples nechce. Ne, to opravdu ne. Ani se tam neukážu, je to šíleně povrchní. Jen Merlin by mě tam dotáhl."

* * *

,,Jít s tebou na ples?" zopakovala po snědém chlapci Claire, když stála uprostřed společenské místnosti plné studentů. Z jedné strany jí nenápadně pozorovaly její nejlepší kamarádky a z té druhé jí pozorovala dvojčata. Jen, co Claire vkročila po boku Felixe do místnosti, George strčil do Lea a sám na sebe upoutal dívčinou pozornost.