Hey, Woodová!

Hezounek Diggory

Po skončení hodiny bylinkářství, se Claire se svými kamarádkami vydala do umýváren v prvním patře, ovšem, když už si Claire drhla špinavý obličej nejméně patnáct minut, poslala Katie a Alici na oběd za Angelinou, a tak osaměla, již po druhé za onen den. Ani po dalších deseti minutách, to však hnědovláska z obličeje dostatečně nedostala, proto si umínila, že se po vyučování staví za profesorkou Pomfreyovou, aby se jí na to podívala. Nebylo to však přes pramínek vlasů k vidění.

Také díky tomu z umývárny odešla a ráznými kroky mířila do Velké síně na pořádný oběd. V hlavě přemýtala nad tím, co jí na hodině pověděla Alice, jestliže nemá náhodou strach. A měla? Samozřejmě, už jenom to, že uprchlík Sirius Black je stále na svobodě jí nebylo nikterak příjemné. Ba naopak, kolik vězňů nechá ještě ministerstvo z Azkabanu utéct? Či snad v Bradavicích znovu Harry Potter objeví jinou tajemnou komnatu? Měla právo, na to mít strach, vždyť přeci o ona je jen člověk. Člověk obdařen kouzelnými schopnostmi.

Celá zahloubána ve svých myšlenkách nepostřehla jakýsi prodlouhlý předmět, jenž ležel na zemi a svou vlastní nešikovností o něj zakopla. S bolestným vyjeknutím dopadla na zem. Opatrně se opřela o lokty a její pozornost přilákal hnědovlasý chlapec, jenž se k dívce rychlými kroky blížil. Když byl již u ní, Claire rozpoznala, co za chlapce to je, vždyť on se před ní tyčil Cedrik Diggory.

,,Ach, jsi v pořádku?" sklonil se nad Claire, jež se stále opírala o své lokty. Z konce chodby k nim doléhaly hlasy Cedrikových kamarádů. ,,Běžte na oběd, dohoním vás!" obeznámil svým kamarádům zvýšeným hlasem, když postřehl hnědovlásčin upřený pohled na ony kamarády.

Claire se za pohledu Cedrika snažila zvednout, ovšem napřáhnutá ruka jí v tom zabránila.

,,Pomůžu ti." nabídl se chlapec. Claire svou pravou ručku k Cedrikovi natáhla, pevně se jej chytila a pomocí jeho síly se vyšvihla do stoje.

,,Děkuju," utrousila hnědovláska a pod pohledem krásného chlapce ošila.

,,Hrozně moc se ti omlouvám," začal Cedrik a zahanbeně si povzdechl, ,,s kamarády jsme zabíjeli odpoledne zkoušením různých žertovných předmětů a tady metací hlučňák se nám vysmekl z rukou a dopadl až před tvé nohy." obeznámil dívku, ovšem koutky mu cukaly pobavením. ,,Doopravdy se omlouvám." dodal, načež si Claire poraženě povzdechla.

,,To je v pořádku." mávla nad tím ledabyle rukou. Byla z přítomnosti tak nádherného chlapce v rozpacích, ale jak už řekla i Alici, ona si podle vzhledu nevybírá. ,,Není to náhodou tady v Bradavicích zakázaný předmět?" otázala se, když postřehla, jak Cedrik zvedá ze země prodlouhlou kuličku, na níž byli jakési znaky.

,,Em, jo." přitakal Cedrik.

,,A víš, že bych ti ho mohla sebrat," usmála se nejistě Claire, jejíž srdce prudce bilo, vždy byla před chlapci nervozní, ale ne každý chlapec k ní byl milý, potom bylo jednoduché nebýt nervozní, ,,mám na to právo." dodala, přičemž lehce poklepala na svůj prefektský odznak, jež se jí blyštil na hrudi. Červený se znakem lva, na němž bylo velké bílé písmeno P.

,,A vezmeš mi ho?" otázal se pobaveně chlapec, jelikož Claire již na první pohled nevypadala, že by dbala na pravidla.

,,Pokud mi znovu neskončí pod nohama," rozhodila rukama, ,,tak ne."

,,To jsem rád," usmál se vlídně chlapec, ,,mimochodem, jsem Cedrik." představil se Claire, jež ovšem jeho jméno už dávno znala.

,,Jo, já vím," pokrčila rameny a hlas se jí podivně třásl, ,,porazil jsi mého bratra v zápase, nejde na tvé jméno zapomenout." prohlásila a Cedrik naproti ní si jí zkoumavým pohledem přeměřil.