Hey, Woodová!

Zájem o ochutnávače

Brumbál opět vstal jakmile studenti dojedli a hluk v síni se prohloubil. ,,Tak, teď když máme za sebou další skvělou oslavu, rád bych vás požádalo chvíli pozornosti kvůli obvyklým oznámením ohledně školního roku," začal. ,,Studenti prvních ročníků nechť vědí, že les na pozemku školy je žákům zapovězen - a totéž bych rád připomněl i několika studentům z vyšších ročníků. Pan Filch, náš školník, mě požádal, abych všechny – jak mi tvrdí, už po čtyři sta šedesáté druhé – upozornil, že o přestávkách není na chodbách povoleno čarovat a nejsou povoleny ještě další věci, jejichž vyčerpávající seznam najdete přibitý na dveřích kanceláře pana Filche. Máme tu letos dvě změny v profesorském sboru. Jsem velmi potěšen, že mezi námi mohu opět přivítat profesorku Červotočkovou, která vás bude učit péči o kouzelné tvory; a jsem také rád, že vám mohu představit profesorku Umbridgeovou, kterou budete mít na obranu proti černé magii."

Síní se rozlehl zdvořilý, ale velmi tichý potlesk. Claire pleskala rukama o sebe a přitom se naklonila k Angeline. ,,Je z ministerstva. Mamka o ní doma občas mluvila."

,,A? Jaká je?" zašeptala Angelina.

,,Pěkně otravná." Angelina se zašklebila a Claire se zase narovnala.

,,Zkoušky do kolejních famfrpálových týmů se uskuteční–" chtěl pokračovat profesor Brumbál, zarazil se ovšem a podíval se na profesorku Umbridgeovou.

,,Ehm, ehm." odkašlala si profesorka Umbridgeová a ten zvuk se protivně nesl celou Velkou síní. Postavila se na nohy a chystala se pronést řeč. Brumbál se posadil a nespouštěl z profesorky pohled. Žádní z nových profesorů se nikdy neodvážil Brumbála přerušit. To se taky projevovalo na překvapených tváří studentů. ,,Děkuji vám, pane řediteli," uculila se, ,,za vaše laskavé přivítání." hlas měla jako nějaká malá holčička a Claire se vůbec nedivila, proč si na ní Hope tak často stěžovala. Znovu si odkašlala a pokračovala: ,,Musím říct, že je velmi příjemné být zpět v Bradavicích!" usmála se po všech studentech a Claire z toho zamrazilo na zádech. ,,A vidět tolik šťastných tvářiček, jak se na mě dívají!"

,,Šťastnej!" zaslechla Alici, šeptala, aby jí náhodou profesorka Umbridgová vepředu neslyšela. ,,Dyť ta cukrová vata s náma mluví jako s pětiletejma." rozčilovala se.

Claire se rozhlédla po ostatních. Ani jeden ze studentů nevypadal šťastně.

,,Nemohu se dočkat, až vás všechny poznám a jsem si jistá, že budeme velmi dobrými přáteli!" pokračovala profesorka a studenti si mezi sebou vyměnili pohledy.

,,Třeba nám dá taky mašličku, Frede." zašeptal George.

,,Ale jedině růžovou." přitakal Fred a profesorka si znovu odkašlala.

,,Ministerstvo kouzel vždy považovalo vzdělávání mladých čarodějů a čarodějek za životně důležité. Vzácný dar, se kterým jste se narodili, přijde nazmar, nebude-li živen a rozvíjen pod pečlivým dohledem. Prastaré schopnosti, vyhrazené čarodějům, musí být předávány dalším generacím, neboť jinak je ztratíme navždy. Pokladnice magických znalostí, shromážděná našimi předky musí být střežena, udržována a doplňována všemi, kdo si zvolili vznešené povolání učitelů." poklonila se svým spolupracovníkům, ale nikdo z nich jí poklonu neoplatil. Znovu udělala ,,ehm ehm" a pokračovala. ,,Každý ředitel a ředitelka Bradavic přinesl něco nového důležitému poslání řízení této historické školy, a tak to má být, neboť bez pokroku upadneme do stagnace a rozkladu. Na druhou stranu, od pokroku pro pokrok musíme zrazovat, neboť naše vyzkoušené a prověřené tradice často není dobré rušit. Pak bude rovnováha mezi starým a novým, mezi stagnací a změnou, mezi tradicí a inovací..."