Hey, Woodová!

Večírek pro Harryho

Křik, výskot a nadšený jásot se ozýval celou společenskou místností Nebelvírů. Všude byly kopce koláčů a džbánů s máslovým ležákem anebo s dýňovou šťávou. Ve vzduchu bylo mnoho hvězdiček a jiskřiček z rachejtlí, které pustil Lee Jordan a kolem dokola byly ověšené dokonalé ručně kreslené vlaječky. Byla to už nějaká chvíle, co šampión Harry Potter otevřel přede všemi Nebelvírskými zlaté vejce, z něhož vycházel opravdu příšerný jekot, po němž  si většina ihned zakryla uši dlaněmi.

Zrovna, když Claire obdivovala perfektní ozdobu a vlastně celou organizaci dvojčat, upoutal na sebe dívčinu pozornost chlapec s baculatým obličejem. Přesněji Neville Longbottom, který se přede všemi proměnil ve velikého kanára. Claire naplno vykulila své oči a rychle přiběhla přes dav k Nevillovi blíže a to zrovna ve chvíli, kdy se k němu přibližoval i Fred Weasley.

,,Co to - je, promiň, Neville!" snažil se zrzek překřičet veselí panující v místnosti. ,,Úplně jsem zapomněl - ty piškoty s vaječným krémem jsme totiž fakt očarovali-" netrvalo to tak dlouho a Neville začal pelichat a vracet se zpět do své původní podoby. Na tváři mu hrál široký úsměv, jen, co přede všemi stál opět celý jako jindy. ,,To jsou naše kanáří piškoty!" objasnil přihlížející Fred. ,,Vymysleli jsme je s Georgem - sedm srpců za kus, no nekupte to!"

Netrvalo to ani hodinu, co se Claire ohřívala u ohně z krbu a v klíně měla položený talířek snad se všemi možnými koláčky. Pozorovala své spolužáky, jak se skvěle bavili, když se pohovka vedle ní pod tíhou těla prohnula. Nemusela ani hnout brvou, protože dotyčný promluvil ještě dříve, než-li by se vůbec posadil. ,,Měl jsem za to, že se k nám přidáš. Lee zrovna pouští další rachejtle. Doufal jsem, že by se mu to mohlo povýst a střelil by jí Ronaldovi do přímo oka." zažertoval. V hlase se mu jako vždy odrážela dobrá nálada a Claire nebyla schopna říci, zda tomu tak někdy nebylo.

Otočila hlavou jeho směrem a aby si toho chlapec dostatečně všiml, nesouhlasně zakývala hlavou. ,,Jen si to užijte." pokrčila rameny, načež si ukousla pořádného sousta syrupového košíčku.

Zrzek naklonil hlavou a pořádně si dívku prohlédl, až se nervozitou ošila. ,,Bavíš se ty vůbec? Ještě jsem neviděl, že by ses odvázala." poznamenal trefně. Claire polkla své sousto a od chlapce odvrátila pohled.

,,Ale, ach, ano." přitakala poněkud zaskočená. Samozřejmě, že se bavila, něco takového bylo prostě snové. Jen si zábavu po svém představovala trochu jinak, a tak se raději oddálila od děvčat a v poklidu sedla do křesílka, co nejdále od středu dění. ,,Moc se vám to povedlo. Jsem upřímně ohromena." poznamela tiše s pohledem upnutým na Georgovo dvojče, které radostně poskakovalo vedle Lee Jordana.

,,A náš úkol byl splněn!" potleskl si zrzek. ,,Teď už můžu pokojně zemřít."

,,Že tě to pořád baví, dělat si ze mě legraci." zakroutila nad Georgem Claire hlavou. No skutečně, nebylo to už přeci jen moc? Nemohla si dvojčata jednoduše najít jinou prefektku, které by se vysmívala?

,,Vždycky si tak skvěle naskočíš." pokrčil George rameny s úsměvem na rtech. ,,Jsi jako králice Alice. Z těch tvých bájek Barda Beedleho."

,,Myslíš tu starou kouzelnici? To tedy děkuji," založila si ruce na hrudi takovou rychlostí, až málem převrátila talířek v klíně.

,,Nezapomínej na to, že to byla ale pořádná hlavinka. Vždyť frkla smrti přímo před frňákem." to už se z dívčiných úst ozýval zvučný smích. Bájky Barda Beedleho skutečně milovala a ta o králici Alici byla hned po bratřích její nejoblíbenější, když totiž Alice obelstila dav tím, že se v králičí podobě schovala v díře stromu a vyhnula se tak poslání na milost.