Hey, Woodová!

Kupé C

Oběd strávený v kupé C, byl tedy rozhodně něco. Bylo zde několik studentů, od studentů z Mrzimoru, po studenty ze Zmijozelu, Havraspáru a nesměli chybět ani ti z Nebelvíru.

Jakmile Claire vstoupila, všimla si u stolu Ginny, Nevilla i Harryho. Okamžitě této trojici zamávala. Na druhé straně tu ale byli i studenti, u nichž takovou radost neměla, že je viděla. Cormac McLaggen, Marcus Belby, Owen Smoothy – ten chodil s ní do ročníku a byl z Mrzimoru. Claire to nikdy neřekla nahlas, ale Owenovi neskutečně smrdělo z pusy. Proto měla radost, když seděl na opačné straně stolu. Tiše se zasmála když si vzpomněla na všechny ty marné pokusy, kdy se Fred s Georgem snažili mu podstrčit mentolové pastilky, protože je o to požádala. Jednu mu hodili do pití, ale místo něj to vypil jeho kamarád a byla to tak silná mentolka, že Claire věděla na sto metrů kde se chlapec nacházel.

Kromě Owena tu byl ještě Blaise Zabini, ten byl pro změnu o ročník níž a ještě ke všemu chodil do Zmijozelu. Claire s ním osobně mluvila jen jednou, a to loňský rok, když byla ještě prefektem. Vybíjel si frustraci na jednom studentovi z nižšího ročníku, do čehož musela zasáhnout. Od té doby se na ni zašklebeně tvářil pokaždé ho potkala na chodbě.

Zvláštní ten oběd v kupé C byl hlavně proto, že si tam Claire připadala tak trochu neviditelná. Na začátku se s ní sice ten údajný profesor Křiklan pozdravil a ze zdvořilosti se ji zeptal na pár otázek, pak jakoby tam však už nebyla.

Hodně se mu na druhou stranu zamlouval Harry. Nezáviděla mu to. Tenhle Horácio Křiklan ji osobně připadal jako fanatický sběratel známek, ale místo známek si sbíral do balíčku studenty Bradavic. Neměla s ním ještě ani jedno jedinou hodinu, ale dovedla si představit, že to bude ten typ kantora, který nadržuje svým oblíbencům, a už proto ji pomalu začínal vytáčet.

Křiklan vyprávěl o svých předchozích studentech, kteří kdysi patřili do toho jeho Křikova klubu. Zdálo se, že by byl schopný o tom mluvit hodiny. A taky byl. Čas se táhl tak neskutečně pomalu, když se člověk nudil, pomyslela si Claire.

Zrovna si povídala s Ginny o její nové trpaslence Arnoldovi, kterého měla z obchodu Freda a George, když ji profesor Křiklan znovu oslovil.

,,Vaši rodiče jsou velmi známí na ministerstvu kouzel, není to tak, slečno Woodová?" Claire si v tu chvíli přestala povídat s Ginny a otočila se jeho směrem. Neměla ponětí, jak by se měla tvářit, tak jen zvedla koutky do něčeho, co mělo připomínat úsměv. ,,Onehdá mi jeden můj bývalý student, jmenoval se Anthony Gold, vyprávěl, že se s nimi osobně setkal. Vlastně s vaším otcem. Pomáhal mu s nějakými právními záležitostmi, pokud si to dobře pamatuju. Jeho vlastní bratr mu kradl ze zahrady trpaslíky a prodával je za draho. Chudák Anthony to nemohl sám bez vašeho otce nijak vyřešit, protože to koneckonců byl jeho bratr a ten dům patřil jejich otci."

,,Tenhle případ si pamatuju." přitakala Claire rozhodně. ,,Ztracení trpaslíci, takhle to mu taťka vždycky říkal. Trvalo jim dlouho, než zjistili, že ten kdo ty trpaslíky kradl, byl ve skutečnosti jeho bratr." nad tím se Horácio Křiklan usmál, jako kdyby si najednou celý incident rozpomenul v celé své kráse. ,,Ale to se stalo už tři roky zpátky, pane profesore."

,,Oh," podrbal se na zátylku. ,,To už je taková doba? Připadalo mi to jako pár týdnů." zadíval se do stolu a něco v jeho výrazu Claire napovídalo, že věděl přesně před jakou dobou se to stalo. ,,V tom případě jsem tedy už tři roky Anthonyho neviděl? Ach, Merline, zajímalo by mě, jak se dnes asi má."

,,Cože jste se sem vlastně vrátil učit?" napadlo Claire a ještě než by se stačila zarazit, ta otázka už byla ve vzduchu.

Křiklan se zatvářil překvapeně. Skoro jako kdyby Claire neměla žádné právo se na takové věci ptát. A možná že neměla.