Hey, Woodová!

V moci ministerstva

,,Řekneš mi, co může za tuhle tvojí náladu, abych tomu mohl natrhnout poklopec? Nebo ještě líp, zlámat hůlku?" povytáhl na Claire George zvědavě obočí a hnědovláska stále nezvedla hlavu z jeho hrudi.

,,Tomu nebudeš rozumět." zaslechl chlapec její mumlání.

,,Myslíš si, že jsem nerozuměl všemu, cos mi před tím říkala? Už tě mám přečtenou, Claire. A i kdybych tomu nerozuměl, udělám cokoliv proto, aby se to změnilo. Kort, když ti není dobře." pohladil jí po vlasech a něžně jí je odhrnul stranou na krk.

,,Vážně?"

,,Slibuju."

Claire si povzdechla a konečně na George znovu pohlédla. George jí právě hladil po zádech a zaručoval jí tím jakýsi druh bezpečí a komfortu, který zrovna potřebovala. Dívala se do jeho oříškových očí a rozhodla se, že mu dá všechnu svojí důvěru, kterou měla. George byl někdo, kdo toho o ní věděl mnoho, a to aniž by se o to vlastně snažila. Prostě tu pro ni vždycky byl.

,,Mluvila jsem s Cho, víš." začala s vysvětlováním a George jí slušně neskákal do řeči, aby se pak náhodou nerozhodla mu o tom nepovědět. ,,Říkala mi o Cedrikovi. Jenom to, že o něm mluvila. Já nevím, prostě mi chybí."

George se usmál. Nechtěl to před brunetkou přiznávat, ale čekal něco mnohem horšího.

,,Poslyš," nadechl se a stopy po jeho humoru, kterým vždy tak oplýval, na chvilku vymizely a nahradila je nepopsatelná něha. ,,Jako kdyby to Merlin vypíchl, je normální, že ti bude chybět. Nechápu teda, jak si ho vůbec mohla mít — ne, dobře, máš pravdu. No, byli jste přáteli, ne? Máš právo na to se takhle cítit."

,,Já bych si jen přála, aby ta bolest a strach jednou vymizely nadobro."

George se usmál a vzal si její obličej do ruky. ,,Neřekl bych, že bolest přejde, řek bych, že časem tě to už nebude tolik bolet. A co ty víš, třeba až se na to budeš koukat zpětně za pár let, budeš vzpomínat jenom na ty nejlepší vzpomínky. A pokud dovolíš, rád bych ti s tím za pár let pomohl."

Tu noc už se k tomu ani jeden z nich nevracel. Claire se hned po jeho slovech přitulila k němu a hlavu si položila do ohbí jeho krku. Nedokázala skrýt své emoce. Byla překvapená tím, co jí pověděl.

Znamenalo to tedy, že měl v plánu s ní být ještě potom, co oba dva opustí Bradavice? Byla tu vůbec ta šance, že by byli natolik dobrými přáteli, aby se spolu bavili i když nebudou v jedné a té stejné škole?

Claire si odmítla dělat falešné naděje. Vždy, když tak udělala, bylo jí nejvíce ublíženo a měla s ubližováním a trápením se akorát dost.

Teď – bylo teď. A co bude za pár let, to už bylo jenom na čase.

Druhý den ráno se Claire nechtělo z postele. Ležela tam na pohovce s Georgem dlouho do noci, až se k nim připojil Fred s Leem a všichni tři si povídali a dvojčata Claire ukazovali své nové produkty do prodeje. Ještě pořád odmítali cokoliv říct ohledně toho, kde na to všechno vzali peníze. Ale Claire se rozhodla, že je do ničeho nutit nebude. Až jí to budou chtít říct, tak jí to řeknou.

Ve Velké síni zahlédla Angelinu s Katie, které si přivstaly, aby společně mohly probrat famfrpál. A jelikož Alici bylo těžké probudit i v normální dny, nechaly jí spát.

,,Běž napřed, hned jsem zpět." zavelela Claire Alici. Felix na ní u samotného konce Nebelvírského stolu mával a vypadal, že jí potřeboval něco říct.

Alice něco otráveně zamumlala na zpět a rozešla se za dívkami. Claire se mezi studenty prodrala až k Felixovi, který seděl vedle nějakých jeho spolužáků se kterými se hnědovláska nebavila. Upřímně jí překvapilo, že měl s tímto přístupem nějaké přátelé.