Hey, Woodová!

Neočekávané očekávané

Návštěva u Hagrida se protáhla na dalších dvacet pět minut, než Hagrid zhodnotil, že je už příliš pozdě a poslal dvojici na kutě. Claire se s Hagridem rozloučila dlouhým objetím a George mu nezapomněl ještě jednou nabídnout speciální nabídku jejich zákusků.

Potom, co se za Hagridem zavřely dveře, Claire si dlouze povzdechla a vydala se cestičkou do hradu. Tma už dávno přeskočila světlo a ona teď sotva viděla pod nohy, ale hůlkou si pod sebe posvítit nechtěla. Hrozilo totiž, že by na sebe upozornila.

,,Co to mělo být tam před Hagridem?" zaslechla za sebou hlas toho zrzavého ztřeštění. ,,Takhle na mě skočit ze zálohy a vyděsit mě, když se ke mně procpala ta tvoje dlouhá pracka."

Claire se na něj otočila a uchechtla se. ,,Jak si řekl, fakt se to stalo, bála jsem se Tesáka."

George dlouze vydechl a chytil si Claire za pas. Přirazil si jí k sobě, až na sobě byli těsně natisknutí. Claire se zakabonila, ale aby se od něj odtáhla? To nehrozilo.

,,Já tě asi fakt miluju, Claire Woodová." pronesl jen tak bez kontextu. A možná to byl ten důvod, proč se Claire začalo všechno kolem pupíku vtahovat dovnitř, jako kdyby byl její pupík špunt do vany, který někdo vytáhl.

Její tváře teď musely být celé naprosto rudé.

,,To neříkej." zašeptala tiše a George se na ní udiveně podíval. ,,Ještě by to mohla být pravda." dobírala si ho a štípla ho do hrudi. George se předklonil a tím se předklonila i brunetka.

,,Odhalila si všechna moje tajemství a ještě mě zmrzačila, hanba ti!"

Claire se rozesmála a jednou rukou obejmula George kolem krku. Chtěla si položit hlavu na jeho rameno, ale zrzek měl očividně jiné plány. Sehnul se z nějakého záhadného důvodu k zemi. Claire se ho chtěla zeptat, co měl za lubem.

Později však pochopila.

George rozevřel dlaň a čapl mezi prsty kus sněhu. Claire měla tak pomalou reakci, až skončila se sněhem přímo uprostřed celého jejího obličeje.

Studený sníh jí začal chladit a štípat na tváři. ,,Oh," zavrčela, ,,děláš si srandu! Tos neudělal!"

,,Omyl," pokusil se jí setřít kus sněhu z tváře, ale Merlinžel, kvůli tomu jak se smál to nebylo vůbec snadné. ,,Udělal a udělám to klidně znovu."

,,Pojď sem, Weasley!" zakřičela Claire a zkusila se také ohnout pro sníh. George se rozběhl a začal před ní utíkat do hradu.

Claire se smála z celého hrdla, když se snažila George trefit sněhovou koulí. Dopadlo to spíš tak, že ona byla celá od sněhu. Protože pravdou bylo to, že George měl jednoduše lepší strefu.

* * *
Večeře v kuchyni byla příjemnější než si Claire zprvu myslela. Skřítci k nim byli velice přívětivý a dokonce Claire nabídli i teplou deku, aby se mohla pořádně zahřát.

George si z ní celou tu dobu dělal legraci. Claire se možná tvářila naštvaně, ve skutečnosti jí to bavilo také.

Kdykoliv, když byla s Georgem, jí nepřestal viset úsměv na tváři. Jeho dobrá nálada byla tak nakažlivá.

V téhle době, kdy za okny číhalo zlo, to bylo jenom dobře. Jen málo lidí mělo tu odvahu přinést do tmy světlo, protože, co kdyby se stalo, že by díky tmě znovu zhasnulo? Nebo kdyby se rozsvítilo, ale nikdo přesto nic neviděl?

,,Jsem ráda, za to, jací s Fredem jste." řekla nahlas své myšlenkové pochody, zatímco vyšlapovala pár posledních schodů k obrazu Buclaté dámy. Museli jít opatrně a tiše, aby si jich nikdo nevšiml. ,,Za to, jací jste vždycky veselí."