Evil Deku (DabiDeku)

Zkažené sny

Zdravím všechny, kteří se rozhodli přečíst si můj příběh/mojí fanfikci. Jelikož si myslím, že na tuto ff mohl kliknout i člověk, který BNHA nezná, podám zde základní informace o dané kapitole, které musíte vědět, abyste se v tom postupně neztratili. Pokud si základní informace přečíst nechcete nebo nepotřebujete, přeskočte na 3. odstavec. 

Nacházíme se v době, kdy 80% populace má nějakou schopnost, neboli Quirk. Každý má nějaký svůj speciální, který se ukáže v raném dětství. Kvůli tomu, že někteří začali svoje Quirky používat ke zlu, objevila se nová profese - hrdina. Díky tomu se poté postavila nová škola zaměřená na výuku dětí, které se chtějí stát také hrdiny. Těmito dětmi byli i dva dobří kamarádi - Bakugou a Midoriya. Měli společného oblíbeného hrdinu - All Mighta. (All Might je hrdina číslo jedna a Symbol míru. Každý ho zbožňuje.) Pořád spolu někam chodili a hodně se bavili. Přátelství neskončilo ani když Bakugou získal svůj Quirk - explozi. Midoriya se také těšil na svůj Quirk, ale poté, kdy se žádný už dlouho neukazoval, navštívil se svou matkou doktora. Tam dostal výsledky, že žádný Quirk nikdy mít nebude. To ho ale nezastavilo před sněním v tom,  že se jednou stane hrdinou. (Inspiroval ho právě All Might svou odvahou.) Jednou byli s Bakugem v lese a měli přejít přes mokrý kmen stromu. Bakugou šel první a na mokrém kmeni mu podklouzla bota a spadl dolů do menšího potůčku. Naštěstí mu nic nebylo, ale Midoriya se o něj bál, proto mu šel na pomoc. Natáhl pro něj ruku a zeptal se, jestli je v pořádku, ale Bakuga urazilo, že mu musí pomáhat někdo bez Quirku. Od té doby ho nesnášel. Bohužel spolu šli na stejnou základní školu a on ho tam začal šikanovat. A teď, když chtěl jít i na stejnou střední, a dokonce na hrdinskou akademii, Bakugo ho za to nesnášel ještě víc. Midoriya se ale stejně chtěl stát hrdinou, proto si začal psát sešit o hrdinech a začal je dopodrobna zkoumat. Nikdy nevěděl, co by dělal, kdyby nemohl být hrdina. Ale on jím být mohl...nebo ne?

Procházel jsem úzkou čtvrtí a v uších měl sluchátka. Zrovna jsem si to mířil na školní hřiště, abych si trochu zacvičil. Zrovna jsem šel kolem jedné temné zapadlé uličky, když vtom se z ní vyvalil obrovský kouř prachu. Zastavil jsem se na místě a vyndal si sluchátka z uší. Právě přede mnou probíhal boj záporáka s hrdinou, ale ne jen tak ledajaký boj. V té bitvě bojoval All Might a nějaký záporák, kterého jsem nepoznával. Byl pravděpodobně celý z kovu. Rozhodl jsem se schovat za jednu z popelnic, aby mě ani jeden z nich neviděl. Vytáhl jsem si svůj notes, abych si zapsal něco o novém záporákovi, ale poté jsem si toho všiml. Myslel jsem, že za chvíli záporáka All Might porazí a bude dělat, jakoby se nic nestalo a byla to úplná hračka. Jenže když jsem se podíval pořádně, All Might nad ním prohrával!!! 

Kovový nepřítel napřáhl ruku a chystal se All Mighta praštit, ten se ale vyhnul a rozeběhl se proti zdi. Z ní se odrazil, aby nabral větší rychlost a použil svůj "Smash!!". Záporáka to očividně ani neškráblo a jen co ho All Might praštil, chytil ho do svých obrovských kovových rukou a začal ho silně mačkat. Nečekal jsem vůbec na nic a vylezl jsem s vyděšených výrazem v obličeji ze svého chabého úkrytu. Záporák si mě všiml a zašklebil se. Začal ho mačkat ještě víc, až se All Might přestal snažit vyprostit z jeho sevření a  nejspíš upadl do bezvědomí. Rozběhl jsem se k němu, abych se ho alespoň pokusil zachránit. Záporák mě pouze odhodil stranou, abych nepřekážel. Nečinně jsem ležel na zemi a díval se, jak můj idol, jak můj oblíbený hrdina umírá. Najednou se probudil z bezvědomí a pokusil se naposled vyprostit z jeho sevření. Nic se nestalo. Pouze pootočil hlavou, aby zjistil, co jeho nepřítel pořád tak zlomyslně hypnotizuje. Když se naše pohledy setkaly, hrdina jen vytřeštil oči a hlavou naznačil, ať rychle uteču pryč. Chvíli jsem tam jen tak seděl a nevěděl, co mám dělat, ale nakonec jsem se zvedl a rozběhl se pryč. I když jsem byl od nich daleko, stejně mi přišlo, jako kdybych slyšel poslední výdech All Mighta. Po pár minutách běhu jsem se sesunul na zem opřený o zeď a začal brečet. Slyšel jsem podvědomý zvuk, ale netušil jsem, odkud ho znám. Byl čím dál tím hlasitější, až mi přišlo, že mi to utrhne ušní bubínky. Zakryl jsem si uši, ale jakoby to bylo v mé hlavě, a ne ve snu.