Evil Deku (DabiDeku)

Vzpomínky 2.0

   Na začátek říkám, že se od minulé kapitolky posuneme trochu časem, aby byla kapitola pro všechny věkové kategorie (jestli víte, co tím myslím ;D). Ráda bych všechny nové postavy vysvětlila v příští kapitole, která tedy bude mířená spíš pro ty, kteří BNHA moc neznají nebo ty, kteří to viděli před dáááávnou dobou a chtějí si všechny připomenout. :) Užijte si příběh.

   Celá kapitola bude z pohledu Izuka

   Když jsem se probudil, jako první, čeho jsem si všiml, byla neskutečná bolest mojí hlavy. Pravděpodobně jsem to včera v noci přehnal s pitím. Rozhlédl jsem se po pokoji a všiml si člověka, který ležel hned vedle mě. Po tom, co jsem se rozkoukal, jsem si uvědomil, kdo to je. V tu chvíli se mi vybavilo všechno, co jsem minulou noc prováděl. Zbarvil jsem se v obličeji tak moc, že byste nepoznali rozdíl mezi mnou a rajčetem. A taky se mi něco mihlo hlavou.

   Byl jsem v tmavé místnosti. Tak tmavé, že jsem vůbec nic neviděl. Nepoznali byste rozdíl mezi touhle tmou a tou, když zavřete oči. Najednou jsem cítil silnou bolest kvůli ostrému světlu. Slyšel jsem kroky, které se ozývaly ze shora. Pak jsem cítil moc známou bolest. Takovou, kterou jsem cítil včera večer.

   Nechtěl jsem věřit, že by mě někdo znásilnil. Ne, ne někdo. Měl jsem pocit, že s tím měl co do činění právě Dabi. 

Musel jsem si to všechno srovnat v hlavě, takže jsem se rozhodl jít se na chvíli projít. Nechtěl jsem ho vzbudit, takže jsem lehce odhrnul peřinu a potichu došel až ke dveřím.Bohužel má lehký spánek, takže jsem ho mírně probudil.

   "Kam jdeš?" zeptal se Dabi ještě rozespalým hlasem.

   "Jenom se jdu projít, běž spát. Nechtěl jsem tě probouzet." Dabi jen zamručel na souhlas a znovu se zachumlal do peřiny a brzy na to znovu usnul. Ještě jsem ho chvíli pozoroval, jak spí. Mohl bych to dělat celý den. Sám sobě jsem si ale připomenul, že na to čas teď nemám. Vyšel jsem z pokoje a zavřel za sebou. U baru už byl typicky Kurogiri a s ním i Shigaraki.

"Divoká noc?" zeptal se Shigaraki s úsměvem ve tváři a já v tu chvíli zčervenal ještě víc než předtím. To mu asi jako odpověď stačilo a poklepal na židli vedle sebe, abych se přidal. Sice jsem si chtěl všechno vyjasnit, ale vypadalo to, že tohle bylo důležitější.

   "Chci s tebou probrat zítřek," řekl Shigaraki. Nejdřív jsem plně nechápal, co tím myslí, ale nakonec jsem si vzpomněl. Zítra jdu na U.A.. 

   "Chci, abys mi zjistil jméno, Quirk a v nejlepším případě i fotku všech, co s tebou budou ve třídě. Už víme, že tam pracuje All Might jako novej učitel, ale rádi bychom zjistili další." I když ve třídě nebude zrovna málo lidí, musel jsem jako nováček snažit alespoň trochu pomoct. 

   Ale i tak mi přijde, že jsem udělal víc, jak většina lidí ze základny. Jen jsem přikývl a šel na slíbenou procházku. Nevěděl jsem přesnou trasu, prostě jsem si chtěl vyčistit hlavu od té vzpomínky ráno. Přišlo mi to, jako kdyby to byl opravdu on. Ale nechtělo se mi věřit, že to byl opravdu on. Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc mi to přišlo absurdní.

   Nejspíš jsem měl jen divný sen nebo se mi mihly v mysli vzpomínky někoho dalšího. On by tohle neudělal. On byl něžný, šel na to pomalu. A že vím, o čem mluvím. A než jsem se nadál, nohy mě zanesly na neznámé místo s mnoha uličkami a domy tady byly na každém rohu. Vše jsem si v hlavě srovnal, tudíž jsem se mohl vrátit zpátky.

   Pryč jsem byl už něco kolem půl hodiny a další půl nejspíš bude trvat cesta zpět. Problém byl v tom, že jsem absolutně nevěděl, kde jsem byl, takže cesta zpátky se asi dost protáhne. Na to už jsem se od ligy dávno něco naučil. A kdo by nevěděl, nabídnu vám jedno jediné slovo. Střechy.