10

663 41 0
                                    

Další kratší díl :D nezlobte se na mě, ale moje prsty to psaly samy. I HOPE YOU LIKE IT

Vzal mě za ruku. Červenala jsem se nehorázně moc. Calum se pořád kousal do rtu. Přitáhl si mě blíž k sobě a políbil mě.

„Rose?!“ vykřikl Luke. Nadskočila jsem leknutím.

„Luku to není, jak to vypadá,“ řekl Calum.

„Ne a jak to vypadá?!“ křičel.

„Luku, uklidni se,“ zvedla jsem se.

„Jsem naprosto klidný. Myslel jsem si, že miluješ a ty mě podvádíš s mým nejlepším kamarádem! Jsi jako ostatní. Děvka,“ poslední slovo ve mně hrklo. Já věděla, že to nedopadne dobře. Se slzami v očích jsem vyběhla do domu. Vyběhla jsem do pokoje a začala balit kufry. Nedokázala bych tu být s klukem, co mě nazval děvkou. Sebrala jsem všechno, co mi patřilo a ještě se převlékla z pyžama. Vzala jsem ještě doplňky z koupelny a vyrazila pryč. Už nikdy nikoho z nich nechci vidět, možná Caluma a Mika. S kufry to šlo obtížně, ale zvládla jsem to.

„Bene a mami, letím zpátky,“ přišla jsem do obýváku. Seděl tam s nimi i Luke.

„Proč?“ zeptala se mamka.

„Udělala jsem chyby, které lituji, ale nemá cenu se obhajovat, protože by mě nikdo nevnímal. Jsem ráda, že jsem tě po těch letech viděla a Bene, jsem ráda, že jsem tě poznala,“ objala jsem je.

„Bene, mohl bys mě ještě někam hodit?“ utřela jsem si oči.

„Jasně,“ zvedl se. Vzal klíčky od auta, vzal mi kufry a odnesl je do auta. Naposledy jsem se objala s mamkou a byla na odchodu.

„Příště si lez za Hoodem,“ zařval za mnou Luke. Znovu jsem se rozbrečela a šla pryč. Nasedla jsem do auta.

„Tak kampak chceš odvést?“ zeptal se.

„Ke Ca-Calu-Camovi,“ vykoktala jsem. Nezeptal se proč a nastartoval.

Během pár minut jsme stáli před Calovým domem.

„Počkej, hned tu budu,“ vystoupila jsem. Běžela jsem ke dveřím a zaklepala. Dveře se otevřely a já ho objala.  

„Udělala jsem chybu, ale nikdy toho nebudu litovat,“ nenápadně jsem mu dala papírek s mou adresou dobu v Brightonu.

„Já taky ne,“ políbil mě do vlasů.

„Musím jít. Možná někdy se uvidíme,“ letmo jsem ho políbila.

„Jak někdy možná?“ zarazil se.

„Odlítám. Sbohem, mám tě ráda,“ v očích jsem měla slzy a odešla jsem.

„Rose, prosím ne,“ zavolal za mnou, pozdě už jsem nasedala do auta.

„Prosím, už jeď,“ špitla jsem.

Za chvíli jsme byli na letišti. Ben mi pomohl s kufry a já si šla koupit letenku. Letělo mi to až za hodinu. Ben už byl pryč a já si došla do Starbucks, které bylo kousek od letiště. Koupila jsem si latte a vrátila se zpátky. Sedla jsem si na sedačku a do jednoho ucha jsem si dala sluchátko. Pustila jsem si Bring Me The Horizon – Sleepwalking a vyčkávala.

„Žádáme cestující, aby se dostavili k bráně let 627707 do Brightonu je připraven k odletu.“  Naposledy jsem se ohlédla a šla s kufry k bráně.

Už jsem byla v letadle pár hodin. Koukala jsem se z okýnka a najednou mi zavibroval mobil. SMSka.

Od: Cal

Přestaň zírat z toho okýnka a rozhlídni se J

Zvedla jsem hlavu a rozhlídla se. Nikoho jsem neviděla. Vedle mě bylo prázdno, naproti někdo seděl s novinami u hlavy. Noviny složil a CALUM. Usmála jsem se. Opětoval mi úsměv a zvedl se. Přišel ke mně a sedl si. Objala jsem ho.

„Co tu děláš?“ zabořila jsem si hlavu do jeho hrudi.

„Chci být s tebou,“ řekl. Podívala jsem se na něj a usmála jsem se. Políbil mě a pevně objal.        

Summer holiday (Luke Hemmings)Kde žijí příběhy. Začni objevovat