Promiňte mi, že dlooouho nebyl nový díl, ale jaksi mě nic nenapadalo. Snad se vám bude tenhle díl líbit (mě osobně se líbí tak napůl) I HOPE YOU LIKE IT
WendyJulisek
O 2 týdny později
Calum se musel vrátit zpátky do Sydney a já zůstala sama s taťkou v Brightonu. Bylo mi po Calovi smutno a po Sydney trošku taky. Chyběli mi kluci, včetně Luka. Chtěla jsem mu zavolat a omluvit se za všechno, ale bála jsem se.
„Rosie, máš návštěvu," zavolal na mě taťka. Kdo mě zase otravuje?! Vstala jsem z postele a pomalu šla dolů. Když jsem viděla ty pomněnkové oči, jeho rty s piercingem, které se na mě usmívaly jsem zastavila a z očí mi skáply neposlušné slzy. Utřela jsem je a došla až k němu.
„P-pro-promiň mi za všechno," řekla jsem lámavým hlasem. Pevně mě objal. Rozbrečela jsem se a jeho tričko bylo mokré. Držel mě za zátylek a hladil mě po zádách.
„Prosím, řekni něco," zamumlala jsem mu do hrudi.
„Já se ti taky omlouvám. Miluji tě Fletcherová," pošeptal mi do ucha.
„Co bude s Calem?" podívala jsem se na něj.
„To on mě se donutil jít. On říkal něco v tom smyslu, že k sobě patříme jako chleba s máslem, ale pořád nevím, proč použil tohle přirovnání," usmál se. Zasmála jsem se tomu, jak patříme k sobě jako chleba a máslo.
„Chyběla si mi," vzal mě za ruce a podíval se mi do očí.
„Ty mě taky," špitla jsem. Odtáhla jsem se od něj a šla do kuchyně. Vzala jsem si papírový ubrousek a utřela si slzy a vysmrkala jsem se. Vyhodila jsem ho do koše a podívala jsem se z okna. U sousedů na zahrádce si hráli jejich děti a kolem nich pobíhal zlatý retrívr. Několikrát jsem přemýšlela o svojí rodině, ale jsem ještě mladá. Byla jsem tak mimo, že jsem si nevšimla Luka, který mě objal ze zadu.
„Nad čím přemýšlíš?" zeptal se.
„To tě nemusí zajímat," ušklíbla jsem se.
„Ale mě to velice zajímá," řekl.
„Koukni se z okna, co vidíš?" zeptala jsem se.
„Děti a psa. No a?" zarazil se.
„Děti, to je to nad čím přemýšlím," špitla jsem.
„Ty bys chtěla špuntíka?" rozzářil se. Kývla jsem.
„Tak to jsme dva. Myslím, že bychom byli dobří rodiči," usmál se.
„Ale jsme mladí a ještě není určitě čas na to abychom měli dítě," otočila jsem se k němu čelem.
„Vždycky je ten správný čas," uculil se.
„Jenže já chci dodělat školu a pak jsem chtěla jít na vysokou," zamumlala jsem.
„Hm," pokrčil rameny a odvrátil ode mě pohled. Vážně se urazil?! Tak jsem mu řekla, že chci střední s vysokou. Dítě může ještě počkat.
„Jestli jsi uraženej, tak nevím proč," odešla jsem pryč. Vyšla jsem schody a zmizela v pokoji. Dveře jsem nechala pootevřené a svalila jsem se na postel. Koukala jsem na bílý strop. Otevřely se dveře a Luke se opřel o futra.
„Takže vzdělání je důležitější než dítě?" zněl docela zklamaně.
„Luku, podívej se, mě je 17 a ještě chodím na střední, tobě je 18 jsi star, která má skvělou kariéru a ty chceš dítě?" podívala jsem se na něj.
„Jo, chci mít dítě, mít psa, krásný rodinný domek a krásnou ženu, kterou budu milovat do posledního dne mýho života!" vykřikl. Zaskočilo mě to. Je mu 18 a už chce rodinu, tak proč ne?! Vstala jsem a šla k němu. Zatáhla jsem ho do pokoje a zamkla. Opřela jsem se o dveře a přitáhla si ho k sobě. Skenoval moje rty, které se přibližovaly k jeho. Jemně jsem ho kousla do rtu a pak ho políbila. Začala válka jazyků, ve které jsem vedla. Když nám docházel kyslík jsme se od sebe odtáhli a do plic jsme přijali vzduch.
„Takže ty chceš dítě?" zeptala jsem se ho. Sklonil se ke mně.
„Jasně, že ho chci," políbil mě na krk. Trošku jsem se otřásla a na mé pokožce se objevila husina. Luke se potichu uchechtl.
„Ale je ti jasný, že se dítě nemůže jmenovat Penguin?" zasmála jsem se.
„Proč by se nemělo jmenovat Penguin?!" zamračil se.
„Za a) nemrač se, budeš mít vrásky. Za b)nemůže se jmenovat Tučňák. A za c) chceš Tučňáka, tak ne se mnou," zamála jsem se.
„Ale to je nespravedlivý!" křikl.
„Nekřič mi tady!" napomenula jsem ho. Něco zamumlal ale tomu vážně nebylo rozumět.
„Půjdu do zoo a rozmnožím se s tučňačkou," oznámil. Vybuchla jsem v záchvat smíchu. Zabíjel mě pohledem. Začala jsem slzet. Dýchala jsem a pokoušela se zastavit smích.
„Bydlíš v hotelu?" změnila jsem téma.
„Jo," řekl.
„My máme pokoj pro hosty," oznámila jsem.
„Jsem v hotelu," odsekl.
„Tak si buď, kde chceš," odemkla jsem dveře a šla na wc. Umyla jsem si ruce a utřela je do ručníku vedle umyvadla. Vrátila jsem se do pokoje, kde se Luke válel na posteli a v rukou měl MŮJ iPHONE.
„Tobě neříká nic soukromí?!" zavrčela jsem. Přišla jsem k posteli a vytrhla mu mobil z rukou. Podívala jsem se na displej a viděla naše fotky. Možná, že jsem na něj až moc hnusná. Sedla jsem si k němu a podívala se na něj. Díval se všude jen ne na mě. Sedla jsem si na něj obkročmo a sklonila jsem hlavu, když jsem zjistila, že se ani tak na mě nepodíval, tak jsem byla v koncích.
„Promiň," řekla jsem. Ucítila jsem jeho ruce na mých bocích. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Pousmál se a mrknul na mě. Lehla jsem si vedle něho a on si mě k sobě přitáhl. Políbila jsem ho na krk.
„Uděláme si selfies," oznámil mi a z kapsy vytáhl svůj iPhone. Nafotili jsme různý obličeje, pusinky a normální. Když jsme se na všechny podívali, tak jsme se docela i nasmáli.
„Tuhle dáš na Twitter," ukázala jsem na fotku, kde mi dával pusinku na nos.
„Okey," dal mi pusu do vlasů. Hned tam fotku dal a napsal popisek: Finally with my lovely Rosie :* #RukeFlemmings. Dala jsem mu hvězdičku a reetweela to: With my sweetie Penguin :3. Položila jsem mobil na noční stolek a zavřela oči. Matrace se začala hýbat. Otevřela jsem oči a ten blbeček se nade mnou skláněl.
„Snad nebudeš spát?!" zvedl jedno obočí.
„Já nespím, já odpočívám," usmála jsem se.
„Tak já budu odpočívat taky," oznámil a lehl si na mě.
„Nechci ti nic říkat, ale si těžkej," prohrábla jsem mu vlasy. Mlčel a dělal, že spí. Hladila jsem ho po zádech a on vážně usnul.
