Tak jsem se rozhodla přidat nový díl :D snad se bude líbit jako ten první
„Luku, odneseš Rose prosím kufry do pokoje, a mohl bys ji provést po domě, my ještě musíme jet nakoupit,“ oznámil Ben.
„Udělám to rád, a třeba se s ní za tu dobu sblížím,“ šibalsky se usmál. Ben mu vyndal kufry a zase vrátil do auta.
„Takže Rose, mohl bych ti říkat Rosie?“ zeptal se.
„Můžeš. Můžu ti říkat Lukey?“ zamrkala jsem.
„Jasně, že můžeš,“ usmál se. Před velkýma skleněnýma dveřmi jsme se zastavili. Lukey odemkl a vešli jsme.
„Páni, to je krása,“ vydala jsem ze sebe. To byl prostě nejhezčí dům, ve kterém jsem kdy byla, i když můj dům v Brightonu byl taky krásný. Tady byly podlahy ze světlého dřeva, zdi byly laděny do teplých barev. Prostě nádhera.
„To si ještě neviděla svůj pokoj,“ usmál se na mě. Já ho ignorovala, protože jsem byla už v obýváku. Rychle mě doběhl. Já stála u krbu a koukala jsem se na malou fotku v rámečku, kde jsem byla já, mamka a taťka, tady jsme byli šťastní. Po tváři se mi svezla slza.
„Ty brečíš?“ vykulil na mě oči.
„Ne,“ řekla jsem a rychle si utřela slzu.
„Ještě abys brečela. Takové krásné stvoření jako ty by nemělo plakat,“ vypustil ze sebe. Já se na něj jenom usmála.
„Můžeme pokračovat dál?“ zeptala jsem se.
„Jasně,“ odpověděl. Opatrně mě vzal za ruku. Jenom jsem se usmála a držela ho. Odešli jsme za roh, kde byla místnost, která sloužila jako herna a pracovna zároveň. Vrátili jsme se do obýváku, z kterého jsme přešli do kuchyně s jídelnou. Kuchyňská linka byla ze světlého dřeva a pult byl bílý. Jídelna byla též těch dvou barev. V kuchyni byly dveře, které zřejmě vedly na zahradu.
„Na zahradu půjdeme na konec,“ oznámil.
„Dobře,“ řekla jsem.
„Teď ti ukážu patro,“ usmál se. Pořád mě držel za ruku. Vystoupali jsme po schodech. V patře byly jenom 2 dveře.
„Tohle patro nás nezajímá, protože je tu jenom ložnice a koupelna táty a Gabrielle,“ oznámil a pak jsme šli po točivých schodech do druhého patra. Tam už byly troje dveře.
„Tady je společná koupelna,“ otevřel dveře, které byly kousek od schodů.
„Pěkná,“ zhodnotila jsem.
„Tady je můj pokoj,“ oznámil. Otevřel dveře a já nakoukla. Jeho pokoj byl tmavě modrý, postel byla bílá s černým povlečením, na psacím stole byl nepořádek, ale co já ho mám doma na stolku taky. Zase zavřel dveře a otevřel ty od mého pokoje.
„A nejlepší na konec,“ řekl. Pustil mě. Cítila jsem, jak mi spadla čelist. Můj pokoj byl do světlounce fialové, šedé a bílé. Zdi byly světle fialové. Postel byla bílá, povlečení bylo bílé s růžovými růžemi, podlaha byla ze šedého dřeva. Psací stůl byl šedý a židle u něj bílá, měla jsem tam i dvě světle fialová křesla. Mně se to strašně líbilo.
„Líbí?“ přišel ke mně.
„Je to parádní,“ podívala jsem se na něj.
„Tak to je dobře, protože jsem tenhle pokoj pro tebe navrhl já, Gabrielle s tátou to jenom uskutečnili,“ usmál se.
„Děkuji,“ objala jsem ho. Nic neříkal, jenom mě obejmul.
„Půjdeme se podívat na zahradu, co ty na to?“ podíval se na mě.
