Stop Buling Me/Please 2

....

Nenávist a podivnost všech po události mu kdysi dávno, ani trochu nepřišla podivná. Teď však doufal, že se nemýlí. Seděl u ohniště a přemýšlel. Oheň pomalu dohasínal a klukova ruka přihodila další kus dřeva. Oheň se před jeho hnědýma očima, opět rozhořel. Quantin dávno spal a kluk bloumal ve svých myšlenkách, temných koutech své mysli. Byl tak blízko a přitom daleko, že nic neviděl. Opět se objevil na startovní čáře.

Ale tak život nefungoval. Život se dá přirovnat k šachovnici. Jedna strana bílá, alias světlo a druhá černá, jako tma. Ani jedno nemůže existovat. Když začnete hru, nemůžete ji převrhnout v okamžik, kdy prohráváte. To nejde. Život tak nefunguje. Jede na jedné linii. Něco jako závod, ten by se dal přiřadit k pátrání víc, než k životu.

Kluk s oříškovýma očima a kaštanovými vlasy pozoroval praskající oheň v ohništi. Sledoval tancující plamínky ohně. Stoupaly k nebi, kde bylo miliarda hvězd. Nebe poseto nekonečnými květy. Opět si vyndal řetízek jeho milé z kapsy. Prstem přejel po vyrytých iniciálech jejího jména. „M“ a „J“, v očích se mu zaleskly slzy. Teď je nechtěl zahnat. Mesailonek, ve tvaru srdce, si přiložil k ústům a políbil. Měl tak pocit, že je s ním. Pak si ho přiložil k hrudi a opět uklidil do kapsy.

Oči se mu začínaly klížit a tak pod zvukem, praskání ohně, představy jak plamínky tancují ve vzduchu, stoupajíc k obloze, tmavé a poseté miliony překrásných květů hvězd, usnul. 

„Hahaha, dovol abych se zasmál“ udeřil dlaní do umyvadla. „Rád se přidám“ ozvalo se ode dveří, od záchodů. „Nede?“ nakrčil Peter obočí. „Snad sis nemyslel, že budu stát na straně ubožáků a vrahů“ dloubl do něho prstem. Flash ho odstrčil, až spadl na zem. Nechápal co se to stalo. Jeho nejlepší kamarád se přidal ke klukovi, co Petera roky šikanoval, ještě se ho zastával a stál na jeho straně než při Peterově. To kluka s oříškovýma očima zasáhlo nejvíc.....