Broken heart

26 2 2
                                    

Její pocit prázdnoty, ani ráno nezmizel, ale brala to jako za naprostou hloupost. Hodila na sebe oblečení a vyběhla do školy. Nervózně pochodovala kolem vchodu a čekala až přijde. „Čau Nede, nevíš kde je Peter?“ nervózně si zkousla spodní ret. „Dnes se omlouval, že nepřijde,  ale zkus za ním dojít nebo se zeotat May“ pokrčí rameny a odchází do budovy. MJ polilo horko, měl strach o něj, proto se rozběhla k němu domů. Nebrala ohled, že ji za chvilku začíná hodina, teď byl důležitější Peter.

Běžela co nejrychle ji mohla, ale jako nešika musela zakopnout a spadnout. Teď ji to připomínala její život. Vždy musela spadnout zpět a tam dole byla bez Petera ztracená. Nevěděla co má dělat. Vnitřní pocit strachu a bezmoci zahodila. Vstala a znova se rozběhla. Vyhýbala se lidem kolem ní, přemítala co se za poslední dobu stalo a jak mu ublížila. Jako když mu včera ukazovala, aby odešel a ona to nemyslela vážně. Níčilo jí to, ale neuvědomila si, že Peter byl zníčený, nevěděl jestli mluví za sebe. Nevěděl, zda spolu pořád jsou a teď to nevěděla ani ona. Stála před budovou kde bydlí Peter. Otevřela dveře a po schodech běžela do sedmého patra kde bydlí.

Jeho kroky se pomalu ploužily po lesklé podlaze, za ním drnčila kolečka kufru. Na tváři mu hrál jen smutek. Pohled měl stočený na lesklou podlahu letiště. Sednul si na lavičku v budově a podíval se na tabuli, jaké letadlo mu kdy a kde letí. Do uší si nasadil sluchátka a zaklonil hlavu. Opravdu to udělal? Nezdá se mu to? Proč se tak moc chtěl vráti? Nad všemi těmito otázkami, pouze zakroutil hlavou. Nemohl se vrátit, né teď. Nezcládal to, proto se rozhodl, že bude lepší dostát včerejšímu slovu co řekl MJ.

Udýchaná stála před dveřmi Parkerových a jen zaklepala. Otevřela ji jak jinak než May. „Zlatíčko co se stalo?“ podívala se ji do očí. „J-j-je tady Peter?“ opřela se vyčerpaně o futra. „Je mi to líto, ale odešel“ podívá se směrem k jeho pokoji. „Řekl mi co se s tebou stalo...“ znejistí, ale radši přejde zpět k její rychle vychrlené otázce. „Kam šel? On mne tu nemůže jen tak nechat...“ zadržovala slzy na krajíčku propasti bezmoci.

„Jel na letiště, chce odjet na pár týdnů pryč. Možná i měsíců nebo navždy“ Mj se rozklepala kolena a už nedokázala stát. Sesypala se s pláčem na zem. May ji pomohla na nohx a donesla ji do Peterova pokoje. „Řekl mi, aby jsi tady zůstala, že to bude pro tebe bezpečbější“ položí zdrcenou MJ na jeho postel. Ta ihned objala polštář, co stále voněl po něm.

Nastoupil do letadla. Z kapsy dokonce nahmatal rozdovjku na sluchátka. Se smutným výrazem ji pozoroval. Nemohl uvěřit co orávě udělal. Sleodval tu rozdovjku nejmíň hodinu, protože muž vedle do něj se strachem a nejistotou drcnul, „Jste v pořadku pane?“ optal se, když viděl Peterův upadající výraz na rozdovjku. „Ano jsem, jen jsem si na něco vzpomněl“ radši schová rozdovjku zoět do kapsy a pustí si hudbu....

Hola hola, je tu další, teď to nabírá spád do takové smutné  kategorue, ale nebojte, zvedne se to 😅🌹❤😘😉

Stop Buling Me/Please 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat