Please stop

33 2 0
                                    

Čelila svému strachu. Stál tam, z masa a kostí, živá osoba, s hrozivým úšklebkem. "Chceš ten dopis?" Zasměje se, "tak si pro něj pojď HOLČIČKO!" Směje se jak pomatenej, ale každý krok může být pro MJ smrtící. Vydechne zadržovaný vzduch a vyhne se kulce. Když se za chlapem objevil kluk co bydlel v tom bytě, vyděsila se a snažila se mu vysvětlit ať nic nedělá. Ale to by nebyl kluk, který si hraje na hrdinu, z uličky vzal kus dřeva a chtěl muže přetáhnout po hlavě. MJ zaregistrovala a přilepila muže pavučinou, přemet s kopem, aby chlapa vyřídila. "Nic jsi neměl dělat" řekla trochu ostře a vzala chlapovi z ruky dopis. Druhou svírala v pěst aby se udržela v klidu. "J-já vám jen chtěl pomoct madam" řekl kluk a sklopil pohled. "To je v pořádku, aspoň ti nic není ani mně, klidně jdi domů" mile se na něj usměje a dá mu ruku na rameno. "Vy jste ta Spider-woman, že?" Mj jen pokýve hlavou. "Jsem Miles, Miles Morales a..." "Jdi domů Milesi, matka o tebe bude mít určitě strach" při chůzi pryč si čte dopis.

Oh MJ, není to zajímavý? Zrovna tahle ulička a ten muž? Neříkej, že by jsi nečekala, že bych si o tobě nic nenašel. Nejsem tu abych tě kázal za minulost, jen mne pochop! Ty jsi byla vrah, byla jsi špatná a já za tu dobu byl furt ten milej a naivní klučina z Queensu! Měj respekt když se změním na opak, na někoho jako jsi byla ty. Pozdrav z minulosti byl vyřízen, aspoň doufám. A Milese jsi také potkala, ano ano, je to ten kluk ze školy, ten mladej chytrej, do všeho hr. Podobný mně, ale to není vše, odnesl si toho víc, kousl ho podobný pavouk jako mne, takže jeho otec, bude mrtvý, ať je to fér, ne? Ať žije podobně jako já. Ale zpět ke hře. Můžeš si vybrat, buď se budeš snažit ztéct nebo se konečně tomu postavíš

A - budeš dnes 10:30 na mostě
B - budeš utíkat napořád

Peter se usmíval, věděl co si vybere, znal ji prostě dobře. Za monitorem se šíleně usmíval, jeho zlá část byla čím dál silnější. Peterova dobrá část řvala v něm to stejné jako MJ.

MJ padla na kolena, nemělo smysl říkat jaká  odpověď. Most byl kousíček od ní, bylo přesně deset hodin večer. Křečovitě sevřela rty k sobě, ale přesto se rozbrečela, přes to vypustila slova z pusy.

Oba v jiné části New Yorku, každý někde jinde, ale přesto říkali stejná slova.     
                   "Prosím přestaň!"

Vítejte u další kapitoly, jsem konečně vyspalá po práci (praxi), takže jsem měla i čas dneska psát 😇❤

Stop Buling Me/Please 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat