Deník Silvie Snape

Vše jako obvykle

Nevím, co má Snape za problém. Už jsem tu celý týden a vypadá to tu jako obvykle. Malfoy Manor byl odjakživa temným a napohled nepříjemným místem. Obrovské tiché chodby tomuto pocitu nikdy neubíraly. Přestože je takto odpuzující, působí vznešeně. Nedovolila bych si tu chodit jen tak v  keckách, s obyčejným tričkem a džíny (teda pokud se vzdálí Narcisa s Luciusem, to je mi pak úplně šumák).  Je to pro mě neprozkoumané místo a pocit, že bych jednou společně s Katy a Engie mohla jednou odhalit všechna jeho tajemství mě neskutečně láká. 

 Tento dům má několik skrytých místností, jednou z nich je i pokoj Katy, je v něm bezpečí před všemi bystrozory, kteří od ní chtějí získat tajné informace o Voldemortovi. Během školního roku si jakékoliv vyzvídání nemohou dovolit díky otci Draca, a tak se snaží aspoň o prázdninách něco dozvědět. Jenže to se jim asi těžko povede, když každý rok prohledávají Raddlův statek. Katy by správně neměla studovat v Bradavicích ani v žádné jiné kouzelnické škole, avšak neexistuje jediný důkaz, který by potvrzoval, že Katy je s Voldemortem ve spojení.  Existuje jen pár tajemství a samozřejmě k těm mám přístup jenom já, Engie a několik věrných smrtijedů (ti mi fakt nahánějí hrůzu, ale Engie i Katy to přijde směšné).  

O dalších skrytých místností jsem se toho zatím moc nedozvěděla.  Myslím, že než se dozvím další záhadné věci o Malfoy Manor budu muset prozkoumat knihovnu. Už vidím zase ty protočené oči Engie s otázkou: „Nemůžeme dělat něco zábavnějšího?"  

Nedá mi to a začnu uvažovat o tom, co mi řekl Snape. „Jen tě chci upozornit, že Malfoy Manor bude jiné než kdy předtím, to je vše můžeš jít." Je mi jasné, že to neříkal jen tak, ale smysl mi to stále nedávalo. Napadly mě různé konspirační teorie, jenže co si budeme tady se může stát opravdu všechno. Po chvíli přemýšlení se vydám za Engie. Engie je jeden z mála lidí, co si umí udělat na věc názor z úplně jiného úhlu než třeba já a Katy. Proto jsem jí taky řekla nad čím v poslední době uvažuji. „Tak víš co, napíšeme si seznam místností, a pak si vyznačíme jen místnosti, které vypadají jinak než minulý rok." Zůstanu stát s otevřenou pusou, to snad nemyslí vážně, co tam jako budeme psát, do téhle místnosti proniká více světla než minulý rok, v levém rohu je nová dekorace. Nakonec Engie odpovím: „To je ten nejhloupější nápad, co jsem od tebe kdy slyšela." Engie se na mě podívá znechuceným zmijozelským výrazem, po chvíli odchází z místnosti a nezapomene se na mě ještě jednou podívat se slovy „dělej si co chceš." 

Rozhodnu se zajít do knihovny. Koho nevidím, samozřejmě je tu Katy uvelebená v tmavě zeleném křesle. Přijdu za ní, ovšem její pohled mi jasně naznačuje, že teď není vhodná doba pro povídání. Místo rušení Katy se tedy podívám po knihovně, hledám něco, co by mi  mohlo nějak napovědět. Koukám se po různých titulech. Černá magie pro začátečníky, Černá magie pro pokročilé, Jednoduché lektvary k obluzení lidí i zvířat. Né, to není to, co hledám. Najednou mne napadne, co takhle pracovní stůl. Prohledám všechny šuplíky, ale stále nic. Mého podivného chování si všimne Katy. „Nechceš s něčím pomoct?" „Pokud víš, co zvláštního se tu má dít." Nechápavě se mě podívá, já ji vysvětlím celou situaci. „Kromě toho, že dnes má být k večeři pudink, nevidím nic zvláštního." Jen protočím očima a dále pátrám po knihovně.