Aktuálně se hrůzostrašně nudím, už jsem přečetla všechny učebnice dvakrát, zhotovila další mapu Malfoy Manoru včetně každé lavičky na jejich pozemcích, na koštěti jsem letěla slalom kolem všech stromků a keřů...už mě nenapadá, co dalšího dělat. Takže teď si házím se začarovaným míčkem, který se ke mně vrátí, i když jsem úplně levá.
Normálně bych v takovém případě šla za Katerine, ale teď jsem na ni naštvaná. Za tu večeři, za to že mi vůbec nepomohla s hledáním...prostě mě to už nebaví...připadám si na všechno sama a i Draco se mi začal vyhýbat. Je tu poslední osoba, na kterou bych se mohla obrátit. Engie. Zrovna létá na pozemcích. Tak jo, dojdu na půdu pro Dracovo koště a proletím se s ní, aspoň na chvíli na všechno zapomenu.
Lezu po žebříku nahoru, beru koště a mířím zpátky k žebříku, když v tom do někoho narazím. Lucius! Hrozně se leknu a snažím se co nejrychleji zvednout ze země. Je už ale pozdě, Malfoy mě drží za ruku a já se nedokážu vyprostit z jeho pevného sevření. „Pusť mě" zařvu na něj, jak nejhlasitěji jen dokážu. „Silencio!" vyšle kouzlo, které mě utiší. Už nemá cenu se nějak bránit, hůlka je stejně v pokoji a jinou obranu už nemám.
Lucius mě stále drží za ruku a vede mě do sklepa. V chodbě potkáme Draca snažím se mu naznačit, že potřebuji pomoc, hned to pochopí, ale nijak mi nepomůže jen se dívá, jak mě Lucius vede dál, svým provinilým výrazem. Když dorazíme do sklepa hodí se mnou Lucius o zem, bolelo to, ale nemohla jsem vydat ani hlásku a už vůbec žádný protest nebo objasnění situace. Zamíří na mě hůlkou a já se snažím aspoň krýt rukama a vyvolat pomocí bezhůlkové magie obranné kouzlo, i když vím, že mi to vůbec nepomůže, proti Luciusovi nemám sebemenší šanci...„Oblivate!"
ČTEŠ
Deník Silvie Snape
FanficDcera Severuse Snapa, to zní dost hrozně. Spousta lidí v Bradavicích ani neví, co všechno mám se Snapem společného, hlavně kvůli tomu, že nejsem ze Zmijozelu, ale z Havraspáru. Kdybych nepřestoupila z Krásnohůlek do Bradavic, tak vlastně neví nikdo...
