Deník Silvie Snape

Až moc spánku

Ze spánku mě vyruší jeden ze skřítků, už ani nevím, jak se jmenuje. „Moc se omlouvám, že Vás vyrušuji, ale za chvíli bude večeře" řekne skřítek doopravdy vystrašeně. Ani se nedivím, sloužit Malfoyům patrně nebude procházka růžovou zahradou...spíš Zapovězeným lesem s otočkou kolem Azkabanu. „Děkuji" odpovím rozespale.

Večeře je výborná, ale já vůbec nemám chuť k jídlu. Prohazuju si s těstovinami na talíři a usrkávám dýňovou šťávu. Všichni jsou úplně ticho, každý si přemýšlí o svých problémech, jen Katy s Engie se smějí přes celou jídelnu a Narcisa se je asi snaží zabít pohledem. „Polívka!" vyjekne Katy a Engie umírá smíchy...ehm asi jsem o něco přišla... Já se snažím neusnout, což mi ty dvě opravdu usnadňují, jejich hlasy mi nyní zní, jako když skřípete křídou na tabuli a u toho házíte kotlíky o zeď. Málem se zadusím šťávou, když Engie zakřičí „Lžička!" Tentokrát se začne smát Katy, všichni ostatní se po šoku ze křičení dívají na holky probodávajícími pohledy.

Hned jak skončí večeře jdu do chodby, ve které prozatím nikdo není. „Draco?" zavolám na něho a u toho ukazuji, aby přišel za mnou. Otočí se na mě s nechápavým pohledem v obličeji, ale po chvilce dojde za mnou. Rychle mu popíšu svůj zážitek z půdy, div se u toho nezadýchám. „Opravdu nevím, kdo by to mohl být." Tyto slova mě zklamou, byl to jediní člověk, který by mi mohl právě teď pomoct. Znovu se zamyslím nad tou neznámou tváří, na ten šílený výraz. „Mám to říct Katy?" zeptám se částečně sebe a částečně Draca. Ten mi však nic neodpoví. Krátce se na mě podívá a pokračuje v cestě do svého pokoje. Už jsem si začínala myslet, že jsme přátelé, ale teď to vypadá jakoby si přál, abych se do těchto věcí nikdy nepřipletla. Musí vědět něco, co já ne...

Jsem opravdu unavená, a tak si opět lehám do své měkounké postýlky. Do pokoje přichází Katy, která mě svým příchodem probudí. Asi bych jí to měla říct...sednu si na postel a začnu jí líčit, co se mi během těch několika dní stalo, když se Katy zeptám „Co na to říkáš?" dojde mi, že celou tu dobu spí. Příště se na to vykašlu, složitě Katy vyprávím všechny moje zážitky a ona si prostě spí...pak už si jenom dokolečka opakuji: dopis pro Katy, mnoholičný lektvar, černá truhla, Nemalfoy na Manoru, dopis pro Katy, mnoholičný lektvar, černá truhla, Nemalfoy na Manoru... dokud znovu neusnu.