Deník Silvie Snape

Setkání na půdě

Uplynulo pár dní, ale moje hledání něčeho zvláštního bylo marné. Asi bych se měla opět věnovat svým normálním činnostem jako je létání na koštěti, kreslení a vaření lektvarů. Třeba mě něco napadne potom.

Vydám se za Dracem s prosbou, jestli by mi vypůjčil svůj Nimbus 2001. Škodolibě se mi podívá do očí. „A za co?" Co jsem si mohla myslet, je to Draco, měla bych rychle vymyslet nějaký výhodný obchod. No tak Silvi přemýšlej! „Co třeba kdybych ti domluvila rande s Katy?" napadne mě. „Proč s Katy?" řekne s pobaveným výrazem ve tváři. „Je chytrá, hezká, zlá a navíc se neustále před ní culíš." Pobavený výraz z jeho obličeje se okamžitě vytratí. „To není pravda" nakonec odpoví. „Ale je" zasměju se. „Dobrá nebudu ti tedy domlouvat rande, když se urozený Draco Malfoy bojí promluvit na ještě urozenější Katerine Elizabeth Raddle. Ale o to víc si přeji, abys mi okamžitě půjčil svoje koště nebo nebudu jediná, kdo o tvé lásce ví." Tentokrát se ušklíbnu já. Draco znervózní a nakonec mi koště předá. 

S radostí vyrážím na obrovské pozemky, nasednu na koště a užívám si pocit volnosti, jaký mi toto prostředí nabízí. Když prolétám nad střechou, konečně mi to docvakne. PŮDA! To je místo, kde by se mohlo chystat něco jiného než kdy předtím. Vůbec nic se tam nezměnilo snad posledních 400 let.  Okno na půdu je otevřené...to je dost zvláštní. Chvíli uvažuji jestli vletím dovnitř, nakonec si to rozmyslím. Pro jistotu půjdu vnitřkem domu, kdyby tam někdo byl, mohla bych svoje hledání okamžitě ukončit. 

Opatrně lezu nahoru, žebřík je velmi starý a zaprášený, je to snad jediná ušmudlaná věc v okolí dvou kilometrů. Mám strach a zvláštní pocit, jako bych se  za pár chvil měla dozvědět něco opravdu hrozného. Když se mi konečně povede vylézt nahoru, tak před sebou vidím Draca. „No to snad ne, ty jsi otevřel to okno?" „Ne" odpoví mi. To mě překvapí. „Tak co tady děláš?" „To bych se já mohl ptát tebe, nemáš náhodou si teď užívat na mém Nimbusu 2001?" Jeho otázku ignoruji a dívám se kolem sebe. Nevím, co přesně mám hledat, ale jedna věc mě opravdu zaujme. „Co tu dělá takové nesmírné množství přísad na lektvary?" „Nevím" řekne mi snad poprvé v životě upřímně. „Jsem tu proto, že jsem viděla otevřené okno, a to mi přišlo dost neobvyklé" prozradím mu a čekám na jeho důvod návštěvy půdy. „Slyšel jsem, jak se matka s otcem baví, zmínili se o půdě, a tak jsem se šel sem podívat, ale ještě jedna věc je tu zvláštní." „Jaká?" „Ta truhla, v životě jsem ji neviděl, otevřeme ji?" zeptá se mě. „Ne!" „Proč?" „Posloucháš se Draco? Jsme na Malfoy Manor a před námi je zvláštní děsivá černá truhla. Myslíš si, že je dobrý nápad ji otevírat?!" Dracova zvědavost je ale silnější než má slova, a tak se jí pokusí otevřít. Instinktivně uskočím. „Tak co?" „Nic." „Jak jako nic?" „Nejde otevřít, musel bych použít hůlku." Uleví se mi, ale zároveň se ve mně objeví větší chtíč zjistit, co v ní je. Popojdu směrem k ingrediencím, chci se na ně pozorněji podívat. Je už dost šero, takže na kolosální půdě s jedním oknem nic moc nevidím. „Ale né" řeknu nahlas. Draco se na mě pobaveně podívá. „Večeře!" V tu chvíli pochopí, že zdrojem mého vystrašení nebyli všudypřítomní pavouci, ale naštvaná zmijozelská rodina.