Sparkles In My Heart

Second

(na tom obrázku je Lisa podle mých představ.. Pozn.A.)

Sedly jsme si spolu do poslední lavice a povídaly si o všem možným. Zazvonilo, ale my jsme to nevnímaly, protože naše učitelka na Češtinu je sice hodná, ale vždycky přijde aspoň o deset minut pozdě. Postupně přicházely další děcka že třídy a začalo mi docházet, že už na to kašlou protože hodina nám prakticky začíná, když přijde učitelka.

Další nudnou výuku s obědem preskocime..

Chystala jsem se domů, když mi zazvonil mobil. Podívala jsem se, kdo to je a byla to mamka. Většinou mi takhle dopoledne nevolá. Zvedla jsem to a musela jsem si telefon odložit od ucha, abych neohluchla. Mamka na mě štěstím řvala a vypadalo to, že ji něco dojalo. ,,Mami co se děje?" zeptala jsem se jí pomalu. ,,Zlato víš jak jsi se hlásila na ten konkurz? Oni tě vzali na hlavní roli!" Když to dořekla tak jsem zůstala stát na chodbě školy s otevřenou pusou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vždycky jsem tolik toužila hrát v nějakém filmu nebo seriálu. Vždycky jsem toužila být herečkou. A teď se mi to splní? ,,To jako fakt?!" Vydala jsem že sebe po nějaké době a pořád jsem nemohla uvěřit co máma řekla. ,,Jsem na tebe tak pyšná, zlato!!" Řekla a já začala pištět. Sice to nebylo úplně na hlas, ale věděla jsem, že na mě teď kouká celá chodba jak tam skáču a pištím s mobilem u ucha. Lisa šla domů, protože s rodičem a její starší sestrou jeli někam asi za babičkou. Po desetiminutovém hovoru jsem to tipla se slovy, že se uvidíme doma a že ji mám ráda. Schovala jsem si mobil a zamkla skříňku. Batoh jsem vzala pouze do ruky a vyběhla ven, kde už jsem měla určitě zase zpoždění. Jezdím autobusem do školy, ale i zpátky. V autobuse (který jsem tak tak stihla) moc lidí nebylo, takže bylo dost volných sedadel. Sedla jsem si blízko k východu, protože jak ty řidiče znám, většinou nechají otevřené na tři vteřiny a nikdo je nezajímá. Vystoupila jsem a šla domů. Bylo krásně, svítilo sluníčko a já jsem měla chuť si zpívat, ale jelikož kolem mě procházeli lidi, tak jsem neměla odvahu. Přišla jsem domů, vyzula si boty a přede dveřmi předsíně už na mě čekal můj miláček-Luke. Mamka říkala, že možná pořídí ještě dalšího kocoura. Zavolala jsem, abych zjistila jestli jsem doma sama. Táta přijíždí až večer, ale mám jeste mladší sestru Avu a starší Paige. Mám i bratra Charlieho, ale ten už je dospělý, takže s námi nebydlí. Ava byla asi ve školce a Paige ještě asi ve škole. Byla jsem doma jen já a Luke. Miluju když jsem doma sama. Můžu si dělat co chci, můžu řvát na celý dům a při tom se před nikým neztrapním. I když je to moje rodina.

Začala jsem si zpívat svoji oblíbenou písničku od Eda Sheerana Photograph. Je to můj nejoblíbenější zpěvák. Batoh že školy jsem si odložila, pustila jsem na televizi youtube a na něm karaoke photograph abych měla i podklad a začala jsem si dělat něco k jídlu. Když zpívám, cítím se volně, svobodně.

Po asi čtyřech hodinách přijela domů mamka s Avou a Paige. Hned jak mě uviděla mě začala objímat. Paige asi neměla tušení co se děje, protože na nás koukala jak na nějakého ufona. Mamka ji hned začala vysvětlovat co se stalo a mezitím vytahovala z kabelky papír, kde se mamka dozvěděla, že mě vzali. Já jsem si hrála s Avou. Je tak roztomilá, je jí teprve rok, ale přijde mi, že toho má v hlavě víc než já:D

Ava se doplazila na koberec v obýváku, kde bylo v malém košíku pár hraček a začala si hrát. Mamka mi začala podávat ten papír a u toho furt mluvila s Paige. Já jsem si od ní papír vzala a začala jsem si ho číst.

Na papíře:

Vážená slečno Brownová. S radostí vám oznamujeme, že jste byla vybrána do nového seriálu Stranger Things pro roli Eleven.

Dál tam byly nějaké místa na podpisy a tak dál až jsem se dostala na konec papíru, kde bylo něco mě zarazilo. ,,Mami? Četla jsi ten papír celý?" zeptala jsem se jí, protože to co tam bylo napsané mě fakt zaráželo. ,,Copak se děje zlato?" Otočila se na mě mamka. Ve spodní části papíru byla věta: Přijímáte podmínku oholení hlavy vaší dcery? ANO x NE

Mamka se zarazila možná ještě víc než já a začala si prohlížet moje vlasy. Nakonec jsme to probraly a já jsem to musela dlouho vztřebávat. Mamka se mě ptala jestli tam ještě pořád tak moc chci hrát a já jsem samozřejmě odpověděla, že ano. Ale přijít o svoje vlasy? Proč? Proč je v tom seriálu holka bez vlasů. Mamka začala psát těm režisérům, že teda přijímáme a já jsem se odebrala do pokoje a začala jsem se v mém velkém zrcadle prohlížet. Moje vlasy sice nebyly nejhezčí a rozhodně potřebovaly obnovit, ale nebyla jsem připravená o ně hned takhle přijít. Odjezd na první seznámení atd. byl už za týden. Měla jsem ve škole volno, což bylo aspoň k něčemu dobré, kvůli tomu že těm Dufferovým (režisérům) asi došlo, jak moc náročné to pro mě je. A navíc jsem se už předem loučila jak s rodiči a ségrami, tak se svýmy vlasy.

Nastal den odjezdu. Tak krátce to uplynulo. Nemůžu uvěřit že své rodiče neuvidím osm měsíců. OSM. Byla jsem smutná a taky ve stresu, ale hlavně jsem byla šťastná. Přece jsem tolik toužila po tom, abych se stala herečkou. Táta mě zavezl na letiště a ještě jednou jsem se s ním rozloučila. Měla jsem soukromé letadlo a připadala jsem si jak nějaká totally slavná herečka. Nastoupila jsem a tam už mi pilot vysvětloval, že letíme do Georgie (nwm jak se to píše.. Pozn.A) při letu jsem usnula a probudil mě až hlas pilota, že se mám připoutat, protože přistáváme. Připoutala jsem se a koukla z okýnka. Už jsem nebyla v Anglii, ale zřejmě v Georgii. A vlastně to i říkal pilot. Když jsme přistáli, vystoupila jsem z letadla a pilot mi pomohl s kufry. Viděla jsem tam už dva kluky. Jeden měl totálně kudrnaté vlasy a.. vidím dobře, že neměl zuby? Ale když se usmál, vypadal srandovně a roztomile. Druhý kluk byl o něco menší než ten před ním. Oba dva měli hnědé vlasy. Když jsem k nim přišla, tak jsme se seznámili. ,,Ahoj, já jsem Millie Brown." zamávala jsem na ně. Ten menší kluk se představil jako první. ,,Ahoj já jsem Noah a tohle je Gaten." všichni jsme se na sebe usmáli a mě to nedalo a musela jsem se zeptat ,,Gatene promiň, ale musím se tě na něco zeptat, proč-" ani jsem to nedopověděla a on mi už vysvětloval, že je to nemoc, při které mu zuby dorůstají postupně. Jen jsem řekla ,,Aha" a dál jsme to neřešili. Zanedlouho přijel další kluk. Měl tmavší kůži (nejsem rasista, jen popisuji 😂) ,,Ahoj, já jsem Millie Brown, tohle Je Noah a Gaten." hned jsem nás všechny představila ,,Jo čau, já jsem Caleb" řekl trošku smutně. Chtěla jsem se ho zeptat co se děje, ale podle jeho pohledu mi hned došlo, že mu asi budou chybět rodiče. Tohle bych teda do kluka neřekla, ale on se s nama začal bavit tak jsem se zapojila do konverzace a dál to neřešila. Uplynula asi půl hodina a už tu byli všichni a já jsem pořád nechápala na koho čekáme. Gaten mi řekl, že má dorazit ještě nějakej kluk, kterej hraje hlavní roli. Hned jak to řekl přiletělo další letadlo a z něj vystoupil asi stejně starý kluk jako my všichni, kteří jsme tam čekali (tím myslím mě, Gatena, Noaha a Caleba) doběhl k nám když asi pochopil, že my budeme hrát ty nejhlavnější role s ním. ,,Čaute, omlouvám se za zpoždění." Zdál se mi povedomý, ale říkala jsem si že se mi to jenom zdá. Odebrali jsme se do hotelu. Bylo to zvláštní být jediná holka na pokoji, ale bylo nám jen 11 nebo dvanáct (nebo 10) takže jsme to brali v klidu.

Dasi kapitola je na světě. Tahle je delší, chtěla bych je takhle dlouhé vydávat pořád, takže snad to vyjde.💜❤️

1333 slov