Sparkles In My Heart

Ninth (zkrat)

Seděli jsme vedle sebe a cítili se jak nějací nóbl dospělí. Držela jsem v rukou černé leporelo a počítala mezi nejrůznějšímy pokrmy. Opravdu jsem se cítila jako dospělá, ale byla jsem v klidu, protože, přece jen, je to podnik mě tety. Nakonec jsem si vybrala kuřecí maso s opečenýma bramborama v bylinkovo-jogurtové omáčce. Bylo to sice trochu dražší, ale jak jsem již uvedla, našetřeno mám dost, takže jsem v pohodě. Když jsem odložila menu, už tam stál ten číšník. To jsem si vybírala tak dlouho? No nic, ostatní už asi taky měli vybráno, takže jsme jen čekali než nám donesou jídlo. Byla jsem dost zvědavá, co si ostatní objednali, ale chtěla jsem být překvapená. Ani jsem neřekla jak sedíme. No takže, ten ,,box" je kulatý a sedíme v řadě. První je Gaten, po něm je Noah, Caleb, Sads, já a Finn. Nechápu proč, ale s Finnem jsme seděli celkem namáčkle a to při tom měl Caleb tolik místa. Ne že by mi to vadilo, s Finnem se cítím dobře, ale i tak. Konečně nám to donesli. Sadie na mě trochu koukala, asi myslela, že si objednám to typické jídlo, které si normálně děti objednávají jako je třeba smažený sýr, špagety nebo hranolky. Ne, já jsem jiná. Samozřejmě, není to divný, každý si může objednávat co chce. Proč to tu teď vůbec rozebírám? Jsem divná.

Asi vás zajímá co měli ostatní. No takže, Gaten měl hamburger, Noah měl nějaké těstoviny se sýrovou omáčkou, Cal steak, Sads americké brambory se steakem a Finn měl to samé co já. Pustili jsme se do jídla a úplně zapomněli na slušné chování, protože už jsme byli fakt hladoví. Zrovna jim v rádiu asi přepnul kanál, protože začala hrát písnička jak na diskotéku. Finn dělal, že tancuje a tak do mě trochu drcal. Málem jsem na sebe vylítla minerálku, kterou nám mimochodem teta objednala na účet podniku. Hodná co? ,,Finne, dost! Málem jsem se polila" smála jsem se Finnovým pohybům, jak když tancuje žirafa. Byl už sestříhaný tak, jak byl Mike Wheeler. Noah s Calem taky, já jsem měla nějakou paruku, která vypadala věrohodně, kvůli tomu, že v nóbl restauraci asi nechcete vidět holohlavou holku. Celkem mi moje vlasy chybí, ale z myšlenek mě vytrhává Finn, který vedle mě neuvěřitelně nahlas mlaská, a nejspíš to slyší až ve studiu, kde máme mimochodem už zítra natáčet. Konečně.. ,,Finne no tak, nemlaskej. Chovej se slušně!" pobidla jsem ho, ale místo toho, aby mě poslechl, se jen ušklíbl. ,,A co za to?" to jsem nepochopila. Jak jako co za to, prostě ať zmlkne. ,,Cože?" ,,Co z toho budu mít?" zasmála jsem se. ,,Spíš co z toho nebudeš mít, děláš nám ostudu." v tom už se na nás ohlédlo několik lidí, protože jsem se smála dost hlasitě. ,,Ne to ty!" a smál se ještě víc. ,,Cože?" ani jsem nezareagovala a už mi chtěl stáhnout paruku. Naštěstí mě moje reflexy nezklamaly a stihla jsem ho zastavit. ,,Co to děláš!?" trochu jsem znervózněla a přestala se smát. Teď jsem byla vytočená. Proč to chtěl udělat? To mě chtěl ztrapnit? Proč?! Pustila jsem mu už uvolněnou ruku a odtrhla pohled do jeho nádherných oči, které mě ale teď štvaly. Vzala jsem příbory a všímala si už pouze jídla.

Když jsme všichni dojeli, zaplatili a odešli zpátky ke studiu, ani jsem se neohlásila a šla k výtahu. Přijel rychle a já zadala patro. Přijela jsem do pátého patra a otevřela dveře od pokoje, které jsem následně zabouchla a svalila se na postel. Sundala si paruku a chvíli jen tak přemýšlela. Po vzteku přišel smutek. Ani nevím proč kvůli každé blbosti brečím. Smutný život ryby.
Ležela jsem na posteli s opuchlým obličejem a zarudlýma očima. Tváře od slz,  s parukou v ruce a smíšenýma pocitama v hlavě. Super život.

Někdo zaklepal na dveře, rychle jsem se posadila a snažila se utřít slzy, které nepřestávaly téct. ,,Millie?" ozvalo se za dveřmi. ,,Jdi pryč Finne!" zakřičela jsem. S ním jsem dnes rozhodně už mluvit nechtěla. ,,Millie, já- promiň. Nevěděl jsem-" ,,Finne prostě odejdi!" a to už jsem odcházela do koupelny.

Podvědomí

Millie bože, neřvi. Prostě ti chtěl sundat paruku, zase se toho tolik nestalo.

Ale já nevím proč brečím. Vždyť mě chtěl ztrapnit před celou restaurací.

No a? Vždyť trapnost k tobě patří. Prostě neřvi! Jsi jak malá!! Ty vlastně jsi malá

Nevim kde se tam vzal, ale pod umyvadlem na mě vykukoval docela ostrý střep. Asi opadl že zrcadla. Ajo, až teď jsem si toho všimla, na rohu zrcadla kus chyběl. Tak mě lákal. Mě podvědomí nademnou zlomilo hůl asi už od narození.

Moje ruka už střep držela asi deset vteřin, přibližovala se k předloktí té druhé. Na mojí levé ruce se rýsovala krásná krvavá stopa po tom ostrém střepu. Ani to tolik nebolelo. Panebože, vždyť je mi pomalu dvanáct a už se řezu. Cože? Co jsem to udělala, nejsem normální. Proč mi podvědomí nepomáhá, když opravdu potřebuju.

Do dveří vtrhla Sadie. ,,Panebože! Mills zbláznila jsi se?!! Ty nejsi normální, pojď. Tohle je hodně velká rýha. Tohle nemůžeš, je ti teprv jedenáct. Nikdy nemůžeš, vždyť tu máš mě! Kluky, co bychom si bez tebe počali!?" řvala na mě a u toho mi pod umyvadlem omývala asi osmicentimetrovou čáru. Krev se ve vodě rozpývala. Sadie a její řev jsem nevnímala. Vnímala jsem tekoucí vodu a představovala si tak svoje proudy krve.

Do koupelny chtěli vtrhnout i kluci, ale Sadie je tak hodná a zabouchla jim dveře před nosem. Až teď si všimla toho střepu, který mi okamžitě vyrvala z ruky a hodila ho do koše. Vsimla si mých stále opuchlých tváří. Nechala moji ruku pod studenou tekoucí vodou a lítostně se na mě podívala. ,,Tak povídej, co se stalo. To sis udělala, kvůli komu?" nechtělo se mi o tom mluvit a tak jsem na ni jen hodila pohled alá Nech mě. ,,Dobře, ale jen tak se z toho nevymotáš, já to z tebe vymáčknu, ještě dnes." a dál se věnovala mojí ruce. Zavolala na kluky přes dveře, že potřebujeme mikinu nebo něco s dlouhým rukávem. Kluci se samozřejmě vyptávali proč, ale Sads si umí vše vždycky vyřvat a tak dál řvala, ať se netají a prostě něco najdou. Po chvíli se pootevřely dveře a vylezla z nich asi Finnova ruka, protože byla fakt bledá. Podal Sadie černou mikinu přes hlavu a zase zavřel. Sads mi mezitím ruku obvázala toaletakem. Aspoň něco. Podala mi mikinu.

Vylezla jsem z koupelny pěkně zřízená, v černé mikině a černých legínách. Kluci seděli celí vyděšení na moji a Sadieiné posteli a jen na mě a Sads koukali. ,,Co se stalo?!" vyjekl na nás Noah a ze Sads jen vypadlo ,,Zkrat"

Fuuu další kapca. 1099 slov. Snad se líbí, na nějaké vztahy si ještě budete muset počkat, vždyť jsou teprve v první sérii. Já vím, že to všechno detailuju, ale to by nebylo ono. Slibuji, že vztahy budou, ale později. A samozřejmě, že překážky budou taky. Ale nebudu spoilerovat, to nesnáším.