Prolog

171 2 0
                                    

Kolečka miniaturního modelu cadillacu právě přejela z Tomášových nohou na dětskou autosedačku a poté na vedlejší sedadlo. "Brrm, brrrrrmm," doprovázel hru napodobováním zvuků auta. Celá rodina byla na cestě za babičkou - pozvala je na sváteční oběd. Tom, devítiletý chlapec, se jako obvykle k babičce moc těšil a krátil si cestu hrou s autíčkem. Jen na půl ucha poslouchal, o čem si maminka s tátou povídají, nevěnoval jejich řečem přílišnou pozornost.

Až když uviděl mezi předními sedadly nataženou maminčinu ruku, vzhlédl od autíčka a pevně ji stiskl svou dlaní. Usmál se na maminku i na tatínka, který se pouze letmo otočil dozadu. Opět povolil stisk a vrátil se ke hře. Zrovna zdolával opěradlo - pro jeho vůz to byl velmi náročný výstup -, když uslyšel hluboký zvuk klaksonu a křik matky. Podíval se ze svého okénka na pravé straně právě včas, aby viděl obrovskou nápravu kamionu, která se velmi rychle blížila.

Dveře nemocničního pokoje se potichu otevřely a dovnitř vstoupil postarší muž a žena. Oba měli ve tváři vepsán hluboký smutek Jejich oči spočinuly na bezvládném malém chlapci, který ležel na lůžku.

Chvíli po nich vešel i doktor v bílém plášti. Přešel až k Tomášovi. "Je mi to velmi líto, paní a pane Thaylerovi, Tomáš je teď v hlubokém kómatu. Jeho stav je stabilizován, ale nemůžeme s určitostí říct, kdy a zda vůbec se probudí," pravil jim rozvážně doktor.

Vůz Tomových rodičů rozmačkal náraz obrovského kamionu téměř na placku. Po tvářích staré ženy se koulely veliké slzy, byla nucena zabořit hlavu do ramene svého manžela. Ten ji jemně hladil po vlasech a potichu konejšil. Hledal očima oporu u lékaře, který na něj však jen soucitně pohlédl a smutně se usmál. Potichu se rozloučil a nechal starší pár v místnosti s chlapcem v kómatu o samotě.


Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ukrást hračkuKde žijí příběhy. Začni objevovat